obručovati — odčnec.
944 atd. V Klar. zní verš obrucz tigra,
stupa psitana; z [oho B udilal tigra |
obrucz, spicana obrucz, peiynym omy-
lem. obrutiji v. obruéovati
obrucovati vb. impí.: imbrigat (A: im-
brigo B).2270 obruczuge (A: B obruczy- |
gy) — Vele&. aid.
obrujéd m. — virus 945 obruged
jčd), nějaká klavretovská zkrácenina.
obrzacz v. obrezać
obsücka f. — semetrum 2542 obsuczka
(kontext sččka, pravna, závažie, ob-
súčka, zedník).
obtiež 1. = onus 737 Obtyez AC (kontext
došek, snop, snopek, obtiež, plémč,
mile. .).
obtieżka {. = gravamen 2272 Obtiezka;
termin právních .
obudoń m. = mixalia 676 obudon „de
plantis" (rym uliboń, kontext jadrné,
osken, viska, branc, obudoń, uliboń);
neuméle tvoÿeno; Georges: myxa = eine
Art Pflaumenbäume, myxarion = eine
kleine Pflaumenart.
obuv f. = calciamentum (pro 75m k pelli-
cium, Místo calceamenta) 1890 obuw
AB — Boh. 582 aid.
= indumentum v. oděv.
obvazek m. = sagiax (pro metrum, m. sa-
gia) 2563 obvazek (hontext obvazek,
desénitka, cvek, pradeno) = Boh. 834
— Wiesb. 1140 aid. Diefb. Gloss. sagia
i. alabrun.
obyééj m. — usus 2359 obiczcy ald.
= modus Vokab. 132 obyczyey ,,de
grammatica".
obyènost f. = consuetudo 2358 obicznost.
(obykiy adj. = usualis Vokab. 285
obykly atd.; ni. obvykly.
Obzdec m. = Belzebub 60 obzdecz (AB:
C opzdećczy; 75m 3katrédec); pieklad
(bzdieti рейеге) истёп podle jednoho
z obvyklých tehdy výkladů; je :nożno,
že vlastné bylo min£no Bzdec a Ze o- jc
jen melrickou předvážkou.
obzerzie v. ob£zercé
obzracz v. obYézaé
obZercé m. — gulosus 1155 obzerzie (omy-
lem m. -cé&)
(Obżerovana i. — baratrum (— 94oaÓoov)
Vokab. 437 obzerowana (preklad
mylný, spojováno se středověkým ba-
(rým |
365
latro = &owros, nenasyta, Zrout Geor-
ges). Zaniklo.
| obZerstvie nt. — gula 1423 obzerzstvie —
Vokab. 417 Obzerstwie ald.
obzvai v. obfézaé
ocas m. = cauda 210 oczass = Boh. 160
— Lact. E Pb (wotczas) atd.; p. oczas.
océl f. — calibs 109 oczel AG — Boh. 156
— Wiesb. 745 (ocziel) . : Lact. D IV'b
(woccel) atd. Z germán.
ocet m. = acetum 1801 oczet = Boh.
540 — Rstl. Drk. 194" aid. Z lat,
oco- v. otco-
ocún m. — ando 798 oczun = RVodi.
35Ya = Rostl. Drk. 178a (oczym) aid.,
hojné v vostl. (léZ ve formé oczim).
f. — omen 81 ocz = [hjomina Astr
325 gl. ocze (neuméle utvofeno k oci;
omen = co se zoCi atp.).
-očie v. obočie
očilupač m. — herminius (A:B neomon
chybně) 543 oczylupacz (A : B lupacz
omylem) rym: ozlaé, , de bestiis''
RVodń. 61 1% oczilupak, neumdélé.
oč:lupúk v. očilupač
očista í.. : immunimen (B : À proli melru
immunimentum; 75 punimen) 2318
oczista AB; termín právnický
očím v. otčím
očistec m. limbus 120 oczistecz AB
ald.; vedle stavsiho &stec; pak ovládlo.
o&istnost f. — sinceritas 1467 oczistnost
(vým věrnost)
purificamen 2476 oczistnost
pokusnost).
očko v. volové očko.
očlún m. — sparus 414 oczlun AB ,,pis-
cis", vyba Sparus aurata Linn. der
Goldbrachsen Georg.; tvofeni neumélé.
oč
(rym
oćrn m. = sardus 136 oczrn AB , lapis’;
neujalo se. od- v. t. ot-
{oddnek m. ablativus Vokab. 44
odanck (X: otchodijeczy Klem.) , de
srammotica''; novotvar neumčlý.
oddač v. otdač
oddán- v. odán-
oddi»l v. otdiel-
oddych v. ottic
odénec ru. — armiger 2221 odyenecz
(rým špenec) — Boh. 583 (var. odzyc-
necz dialekt.), 903 (var. odzyenecz dial.)
=: Wiesb. 648, 1244 aid. Asi biblického
původu.
