244 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1526.
2057.
Řehoř Klaric Jarohněvovi z Úsuší: o řeznický krám v Sedlčanech. (R)
V Sedlčanech 1475, 31. března. — Orig. arch. Třeb. II. 39. 1.
Služba má napřed, pane Jarohněve milý. Prosil mne Thomec, abych vám
psal, že kúpil za nebožtíka pána starého pana Oldřicha štok masný, jakož sem i list
viděl. I byl to štok neohrazený. Pak nynie jej po ohni ohradil, a řezníci jiní jemu
hájejí, aby jeho neohrazoval, že prve hrazen nebyl. Pak já jich tázal, měl-li jest
pán právo ten štok ohraditi, když by byl ráčil; a oni pravie, že mohl učiniti jako
pán. A já tomu řekl: Poněvadž Thomec to právo od páně Mti kúpil, proč by on
nemohl ohraditi. Pověděli k tomu, že Thomec s pánem JMtí mluvil žádaje, aby jemu
ráčil dopustiti ohraditi, a že pán nedopustil ohraditi. A Thomcc odpírá, že nikdy
s pánem o to nemluvil, a Ze toho nikoli neprovedû. Ptal sem se na to, jest-li toho
která škoda. Ujec praví, že jemu navééi [sic], Ze pfi ném ten Stok, ale Ze o to
on nechce mluviti. A jinému nerozumiem, než tomu, že by neradi, by mělo krámuov
přibyti. Řekl sem jim: Ano, na Novém Městě jich přibylo. A platí Thomec s tohoto
štoku XVIII grošů do roka; i prosí Thomec, abyšte jemu zjednali list od páně Mti,
aby jim rozkázal, aby jemu nehájili ohraditi ten štok, a že by ten list prve dán byl,
nežli stúpeno bude. Kažte mi Václavovi poslati ceduli; co sme ženných peněz sčetli
a co kurních. Tak mi se zdá, že ji má mezi jinými cedulemi, aniž pomním, kam
sem rejstr dal, který sem přinesl do Prahy, zdali sme jej panu Popelovi dali. Datum
Sedlezan, feria VI. ante Conductum Pasce, anno domini oc LXXV. Řehoř.
Urozenému pánu Jarohněvovi z Úsušie na mě laskavému buď dán.
2058.
Tomec a Ješa, lovčí z Sedlčan, Jarohněvovi z Úsuší: spor o krám řeznický. (R)
V Sedlčanech (1475, 81. března). — Orig. arch Třeb. II. 39. 1.
Službu svü vzkazujem VMti, pane Jarohnéve milý! Nenie VMti tajno, kterak
jsem koupil u páně Mti krám. I nebyl jest ten krám ohrazen. A když jest shořčl,
kázal jsem jej ohraditi, aby takovúž svobodu měl, jakož jiní krámi mají; neb jsem
u páně Mti za svobodné koupil. A také pán JMt, kdy jest do Prahy jel, tu sem
s ním mluvil, abych ohradil jej; a JMt fčkla, že mi toho rád prčjč. Pak, milý pane,
nynie v těchto mierách že pán JMt chcč nás poručiti pánu jinému, a fčzníci vzavšč
to před sě i chtěli by, abych jej obořil. Protož, milý pane, věřím já VMti, že ne-
ráčíte těch věcí na mě dopustiti, by oni své vóle se mnú užívali. Však vie VMt
dobře na mě to, že nikdy páně Mti neztratil sem sé ani VMti. Protož věřím já
VMti, Ze vy rozkážete a list dáte k řezníkóm, ať mne u pokoji nechají a své vôle
