Dopisy z roku 1446. 17
1509.
Hanuš z Kolovrat Rousovi z Čemin: aby mu pan Zajíc položil rok s Jindřichem
z Kolovrat. (M)
В. т. (1446, 21. dubna ?) — Orig. arch. Treb. Fam. Kolovrat-Libst.
Sluzbu svü vzkazuji, pfieteli mily! A prosím tebe, mluv se panem z Rozm-
berga a pros JMti ote mne, at se panem Zajiecem ráéí pilné mluviti, aby nám rok
položil se panem Jindřichem, strýcem mým. A kdežt nám kolivěk pan Zajiec rok
položí, den menujč, tuť já chci býti. A tak páně Mti pověz, jestliže sě v to pan
Zajiec nevloží, že my o to mezi sebú veliků nesnázi mieti budem. I véfímt, mily
pfieteli, Ze to pro mě učiníš a páně Mt pilně o to napomínati budeš. Datum feria
guinta post pasca. Hanuš z Kolovrath.
Urozenému panoši Rúsovi z Čemin, přieteli dobrému, buď.
1510.
Oldřich z Rožmberka Táborským: o jistém dluhu lidí Rožmberského úřadu. (M)
V Krwmlově 1446, 4. května. — Koncept arch. Třeb. II. 249. 1 o.
Súsedé milí! Jakož vám Jan Růús purgrabie náš psal v té mieře, jakož sme
doma nebyli, o dědičné lidi na$é z Rosemberského úřadu, na kteréž služebník váš
Kovář z Kaltenprunu sahá pro dluhy, v kteréchž dluziech jemu našě lidi [sic] se neznají,
než toliko jeden ve XIIti grofich, jakoZ ten list svrchupsaného üfedníka na&ého &íre
svědčí: protož žádámeť i prozimet [sic] vás dle konečné smlúvy a dobré vuole, v kteréz
spolu jsme, abyste služebníka vašéěho k tomu drželi, aby on bez práva s na&émi dé-
dičnými lidmi nic neměl činiti; a jestliže by jemu lidé naši co vinovati byli, chcem
jemu práva dosti udati vedle řádu a obyčeje zemi České. A také bude-li služebník
váš toho žádati, chcemť jemu rádi bezpečentí [sic] dáti přijíti i odjíti beze lsti, jehož
by toho potřebí nebylo, vedle toho běhu jest, jakož spolu jsme; věřímet, že to učiníte
A tohoť žádáme odpovědi vašie po tomto poslu. Datum Crumlow, feria III post
Philippi et Jacobi annorum oc XLVI. Oldfich.
1511.
Oldřich z Rožmberka neznámému: radí ve příčině sporu jeho poddaných. (M)
V Krwmlově 1446, 20. června. — Konc. arch. Třeb. Fam. Rosenberg 3.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a přietele milý! A jakož mi píšete o vašich
lidech, tomuť sem srozuměl i listy jich přeslyšěl. I nerozumiemť vedle toho běhu,
bychť já se kterak mohl jinak k tomu přičiniti, než poněvadž ku právu obojé strany
uručily sú, ať se ty věci již tak právem konají. A cožkoli vaši právem postiehnú,
Archiv Český XIV. 3
