Dopisy z roku 1463. 129
narticích a pokládá jej za vaši dobu; ale protože je věčí než ten šlojieř, který ste
od Jindřicha Sádly jměli, i račtež Petrovskému oň psáti, ať jej lépe ohledá i pokusí,
a bylo-li by co hodného, jakož on pak praví, že by se VMti hodil, račte jej kázati sobě
küpiti. Datum Trzebon, feria II. post sancti Johannis babtiste anno domini oc LXIIT*.
Jarohněv z Úsušie, hejtman na Třeboni.
Urozenému pánu panu Janovi z Roznberka, pánu mómu milostivómu bud dán.
1781.
List Rousův na vyručení z věže. (R)
Na Krwmlově 1463, 11. července. — Opis arch. Treb. Fam. von Cemin.
My Henrych z Sobětic, bydlem tehdáž na Velešíně, Jan Kosoř z Malovic,
Bohuslav z Malovic, Jan Koňata z Olešnice, Víta ze Rzavého, seděním na Dobroniciech,
Oldřich Rúbík z Hlavatec, seděním v Dubném, Kunáš z Machovic, Jarohněv z Úsušie,
hawptman Třebonský, Erasim z Michnic, purgrabí Novohradský, Mikuláš Víta ze Rza-
vého, seděním v Húzné, Beneš z Komařic a Beneš z Dubného, vyznáváme všichni tiemto
listem obecně a všady i přede všemi, kdež čten neboli čtúce slyšán bude, že sme
vyručili a mocí tohoto listu vyrukujem z věže slovutného panoši Jana Rüsa z Cemin
od urozeného pána, pana Jana z Rozmberka, a vedle JMti od najduostojnějšicho otce
kněze Jošta, biskupa Vratislavského, ve dva tisíce kop gr. dobrých, střiebrných,
obecně v zemi České berných, na takovýto běh a tak, aby již psaný Jan Rús z věže
vyručený nahoře na té věži na tom ponebí, kdež světnička jest, a svrchu po kranci,
prost bez želez i všelikého vázánie, aby chodil a tam obýval; ale doluov s věže
na žádného aby nevolal, ani s kým doluov mluvil; a odtud z toho ponebie, kdež
světnička jest, také dále doluov na jiná ponebie neb z věže ven aby nižádným během
ani kterým obyčejem nevychodil ani kterak vynikl bez svobodné vuole nahoře psaných
pánuov a bez jich rozkázánie, a to od dánie listu tohoto za ПП neděle pořád zběhlé.
Pakli by mimo to již psaný Jan Rús kterak učinil, tehdy my svrchupsaní rukojmie
vyznáváme tiemto listem všickni rukú společnú a nerozdielnú, že sme propadli zá-
klad svrchupsaný II“ kop gr. pánuom syrchupsaným a jich dčdicóm. A ten základ
JMti máme a slibujem dáti a splniti u měsíci najprvniem pořád čtúce po nezdržení
svrchupsaném úplně a v celosti. Pakli bychom toho neučinili, jehož bože nedaj, tehdy
my rukojmie všickni svrchupsaní, kteříž najprv ode pánuov jmenovaných ústně, listem
nebo jistým jich poslem napomenuti budem, jeden na druhého neukazuje ani se
druhým vymlúvaje, každý z nás sám svým životem s jedním pacholkem a se dvěma
koňoma máme vjeti a vlehnńti, aneb miesto sebe každý bude moci panoši řádu
rytieřského též s jedním pacholkem a se dvěma koňoma poslati a vložiti v uobyčejné
leženie, kteréž země Česká za právo jmá, do města Krumlova Českého nad Vltavú
Archiv Český XIV. 17
