Dopisy z roku 1462. 117
1756.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o obeslání na vojnu. Přátelé Rousovi chtějí
Zalovati oc. (K)
Na Zeíkové 1462, 8. listopadu. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr, 8. č. 23.
Urozený pane, pane muoj milostivý! A račte VMt věděti, žeť sem s některými
dobrými lidmi a služebníky VMti mluvil o nynější vojnu, s VMtí aby jeli, kteříž sú
mi sé zdáli, Ze by mohli s VMtí jeti. Milostivý pane, rač VMt včdčti, že jich málo
budete mieti anebo i Zádného; nebf sé kazdy vymlüvá, a nechtie jeti. Ale protoť
sem já jim rozkázal od VMti, když by je VMt obeslala k této jiezdé, aby hned jeli.
I ráčí-li je VMt obeslati, toť jest při VMti. A služebníci k hradu, jestiť jich drahně,
ješto mají s koňmi slúžiti: i žádný z nich koně k tomu nemá, ješto by mohl s VMtí
jeti. I milostivý pane, jistěť mi sě zdá, že by VMt dobře učinila, aby VMt ráčila
rozkázati, aby VMti každý z nich slúžil, tak jakož z práva slúžiti má; měl by VMt
dobrń pomoc jiezdnymi, tak jakoż sem já to přehlédl. A račte VMt věděti, žeť sem
s těmito od VMti mluvil a jim od VMti rozkázal: s Heřmanem s Hrádku, s Lopathü;
Hodéjovskÿt u VMti nenie a Radkovec; mluvilf sem s Jedlicí, a s Benešem z Vesce,
a s Petrem z Dobrohośtć, a s Prechem s Dobroho&sté, a s Janem Flaskń z Bajśova.
Kazdy sé z nich vymlüvá a nechtiec jeti. A ted VMti posielám étyrydceti kop a puol
druhé kopy starých peněz, těch peněz, jakož jest VMti pan Václav Tiavák o nich
pravil, a dva groše; nebť viece těch peněz nenie, kromě groši miešenští, těch sem
vzieti nechtěl; a zlatých jest šestmedcsietma, ale váhy nemají, i nesmělť sem jich
vzieti, leč by VMt rozkäzala. — Také račte VMt věděti, žeť jest Markvarth syn
Rúsuov umřel, a jestiť pochován v Plzni v klášteře v sobotu nynie minulú. A takt
mi jest vzkázáno od dobrého člověka, že by přietelé Růúsovi o to přemlúvali a chtiece
k KMti a pánuom na VMt žalovati; a sám Rüs jestiť v Plzenště u přátel. Datum
Zwiekow feria II. ante festum sancti Martini, annorum oc LXIT*.
Jan z Petrovic, purgrabie na Zviekové.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pénu mému milostivému d.
1757.
Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému: o peněžních záležitostech, o panství Rosen-
berském oc. (K)
B. m. (1462) — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gv, 8. č. 35.
Jene milý! Jakož nám píší o té ženě, kteráž na dvoře sedí, kterak by sroz-
uměl, že by k miestu šla, a zvláště že by chtěla, aby při ní všecko obilé ostalo 2c:
zdá se nám, aby se v tom přičinil pro dalšie náklady, ale aby diel toho obilé nám
zuostalo. A pakli by vždy jinak nemohlo býti, ale abychom v súdu nestáli: jakž
