546 Listiny archwu nekdy Olešnického
Ouch so sol er die leute, die wir im verpfenden, nicht hoher besweren oder
beschaczen, dann als gewónlich ist von alderher.
Ouch wenn wir dem egenanten vnserm vettern, marggraf Josten, sulche sum-
men geldes, dorynn wir im ein pfandschaft verseczt hetten, beczalten, so sol er vns
derselben pfandschaft lediclichen wider abtreten vnd die antworten, als er die ein-
genomen hette.
Ouch so sol vns der egenante vnser vetter getre[w]lichen helffen vnd raten
in vnsern notdurften, dieweil wir beyde leben, zu vnsern eren vnd besten, als wir
vns vor ve[r|schriben haben in vnser beyder briuen.
Vnd doruff so wollen wir dem egenanten vnsern vettern, marggraf Josten,
vnsere lande Glacz vnd Frankenstein mit allen vnd yglichen iren zugehorungen ein-
geben vnd verpfenden.
Vnd des sint geczeugen: die erwirdigen Wenczlaw patriarch zu Antiochien,
vnser canczler, Conrad erwelter bischof zu Verden, vnsers kunigrcichs zu Beheim
vndercamrer, andechtigen, vnd die edeln Jan von Leuchtemburg genant Crussina,
vnser hofmeister, Boczko von Podyebrad vnd Philipp genant Lawth von Costelecz,
vnsere rete und liben getrewen. Mit vrkund diez briues versigelt mit vnserr kuni-
glichen Maiestat insigel. Dorczu ouch die egenantn vnsere rete ire insigele an disen
brief zu geczeugnüsse gehangen haben. Der gegeben ist zum Betler nach Crists ge-
pürt vierezehenhundert jar vnd dornach in dem fünften jare, an sant Thomas des
czwelfboten tage, vnserr reiche des behemischen in dem dreyvndvirczigistem vnd des
romischen in dem dreissigisten jaren. — In plica: Ad mand. dom. regis W[ence-
slaus], patriarcha Anth., cancellarius. Verso: R(egistrata): Paulus de Tost. (Při listu
visi 6 peéetí na prouZcích pergam.)
62.
Albrecht z Kolovrat řečený Kornhausský vstupuje v příměří s Bočkem z Kunštatu seděním
v Poděbradech a Janem z Kunštatu seděním na Kosti i se všemi jich až do příštích vánoc. (98).
V Praze, 5. října 1406.
Já Albrecht Kolovrat řečený Kornhawský jistec vyznávám zevné tiemto listem
všém, ktož oc, že sem vstúpil se všemi těmi, ktož pro mě chce činiti neb nechati,
v pravé kféstanské přieměří, a to slibuji pode ctí i pod vérü zdrZéti a nezrušiti
od dánie tohoto listu až do vánoc, jenž najspieš přídú, ten den celý bez všie zlé
lsti, s uroz. panem Bočkem z Kunstatu seděním v Poděbradech, se panem Janem
z Kunštata seděním na Kosti i se všémi jich, ktož pro ně chce činiti i nechati.
Též my Albrecht Kolovrat seděním na Libšteině, Jenec z Petrspurka a Aleš
Kolovrat sedéním v Bfézné, rukojmie jeho, slibujem s ním i zaň dobrú včrú bez
