490 B. XIV. Artikule cechů Pražských
města Pražského, známo činíme tiemto listem přede všemi, před nimiž čten nebo
čtúce slyšán bude, že předstúpivše před nás do plné raddy naší starší a mistři ře-
mesla klobúčnického, spolusousedé a obyvatelé naši, nás s pilností jsú žádali a usta-
vičně starali, abychom jim k některým artikuluom a kusóm k jich řemeslům užiteč-
ným a příslušným, o kteréž jst se oni jednostajné sami svolili; naše povolenie da-
düce je schválili a pro zachovánie řádu v témž řemesle listem přivěšením pečeti
naší tvrdili a upevnili.
Z kterýchžto zajisté kusóv ot nich jednostajně svolených první jest tento:
Ktož by kolivěk v jich řemesle chtěl se mistrem posaditi, aby přijímal tělo
a krev pána Ježíše Krista posvátně pod obojím spósobem, a v tom aby se sku-
tečně okázal.
Druhý, aby list řádného splozenie a zachovánie svého odtud, odkudž jest
rodem, přinesl, a potom aby sobě dobyl městského práva.
Třetí, ktož by měl do jich řemesla a cechu za mistra přijat býti, ten aby
před mistry řemeslo své okázal, bobrový klobúk dobrý, druhý zaječí hřbetový a s obü
stranü vlasity, а К tomu klobúk kadeřavý dobrý mužský, item buoty, plst ševcov-
skü. A když to všecko okáže, což jest svrchu jmenováno, a mistři toho po-
chválé, tehdy od mistruov do cechu přijat bude, a k tomu aby přístupného dal
patnáste grošuov bielých.
Čtvrtý, ktož by kolivěk falešné dielo prodával, aby starší, kteří nynie jsú
nebo potom budú, to dielo ohledali podlé přísahy své, a při tom ohledání aby byli
najméné jeden z starších z Starého města a druhý z starších z Nového města a po
dvń z mistruov obecních, a to buď v jarmark neb krom jarmarku. Jestli pak že by
při tom ohledání co falešného nalezli; vezmúc pacholka páně richtářova, aby to
diclo falešné bylo pobráno, a več páni Jich Milost s staršími obrátie to dielo po-
brané, tak aby sc stalo. Kdoż by zavíral zaječí vlas sám kromě bobru, to by
byl faleš.
Pátý, aby žádný do těchto měst řemesla klobúčnického nevezl na ně klo-
büéníky v méstech těchto, krom v jarmark toliko.
Šestý, aby žádný, ktož s nimi cechu nemají, žádných klobúkuov hostinských
ani jich od hostí kupovali ani zde jich prodávali, krom v jarmark; pakli by kto
chtěl v tom své vuole užívati, to aby bylo na pány jich milost vzneseno.
Sedmý, o miesta aby bylo losováno, buď na Starém neb na Novém městech,
každý jarmark, a tak aby stával každý na svém miestě až do jiných pořád zběhlých
jarmarkuov, pod pokutú libry vosku, ktož by se tak nezachoval.
Osmý, aby žádný podkoteční, kteříž klobúky předávají a svá miesta mají,
mezi námi nestśvali, ani dvi miest drZali, nez aby při svých krámiech a na svých
strážech prodávali, a to toliko kromě jarmarku.
