418 C. XIX. Listiny klášterů Sedleckého a Skalického
27.
Dlužní úpis bratří Hrabaňů z Přerubenic Řehořovi z Kutné Hory na 190 kop vypůjčených
bez úroků dotud, dokud Rehoř drží od jisteüv zápisnou ves Hlízov.
B. m. 1500, 1. května. — Orig. perg. arch. Vorlického, Sedleckých č. 127.
My Mikuláš Hrabané z Pferubenic a na Suchdole, tudiZ Jaroslav Hrabané
odtud z Přerubenic a na Radboři, spolubratřie vlastnie a jistci praví a dlužníci dluhu
dolepsaného, a my Jiřík z Hustiřan a na Malešově, Jan Svadba z Otradovic a na
Zbraslavicich, Heřman z Hodkova a na Bohdanči, Beneš z Solopisk a na Pečkách,
rukojmie jich a za ně, vyznáváme tímto listem obcně [sic] přede všemi, kdež čten
nebo čtúci slyšán bude, že jsme dlužní slovutnému pánu Řehořovi, sukna kraječi, na
Horách Kutnách měščenínu a dédicuom a budicim jeho, věřiteluom našim, pravého
a spravedlivého dluhu sto kop a devadesát kop gr. širokých čes. dobr. stfiebr. rázu
pražs., kterúžto summu a jistinu gr. máme i dobrú naší včrú beze lsti slibujem
väickni jednostajné rukú společnú a nerozdielnú, tak aby žádný z nás rukojmí v tom
slibu a dluhu jeden od druhých sč nedčlil ani zaplacením svého dielu kterak koli
k otbytí déliti se mohl, dáti tymz véritelóm našim nebo jednomu z nich vyplniti
summu svrchupsanü sto kop a devadesát kop gr. čes.; kterûzto summu svrchupsany
pan Řehoř věřitel náš puojčil jest nám bez úroku. a to na takový zpuosob:
Jakoż pan Řehoř od svrchupsaných jistcuov pana Mikuláše Hrabaně a pana
Jaroslava od spolubratfie ves Hlízov zastavenü a dvuor má v dluhu spravedlivém
S obá stranü zápisem utvrzenú, jakožto v té dobré vuoli toho znamenitě dotčeno
jest. A když by koli ves Hlízov svrchupsaní páni Mikuláš a Jaroslav od častojme-
novaného pana Řehoře vyplatiti chtěli; anebo ten, ktož by právo po jich smrti k té
výplatě měl, tehdy my svrchupsaní rukojmie hned bez meškánie slibujem svrchu-
psanému věřiteli na$emu, dédicuom a budücím jeho dluh, jistinu svrchupsanü sto kop
à devadesáte kop gr. čes. splniti a zaplatiti beze všech zamatkuov a souduov všéch
beze vsého prodlenie dalsieho i vymlûvänie véelikterakého. Pakli bychom toho ne-
učinili . . . [následují obyčejné výminky ležení v Praze nebo v jiném městě v osmi
mílech od Prahy]. A ktoż koli tento list měl by neb mieti bude od často psaného
věřitele našého nebo ой dédicuov a budûcich jeho s dobrû vuoli a svobodnü, ten
mé i mieti bude túž moc i též plné právo ke všem věcem v něm položeným a za-
psaným, jakožto oni sami. Na potvrzenie a zdrženie toho my všichni jistci i rukoj-
mie svrchupsaní pečeti našě vlastnie jistým naším vědomím a s celým i s plným
přiznáním dali jsme k tomuto listu přivěsiti dobrovolně. Jenž jest dán léta ot
narozenie syna božieho tisícieho pčtistého, na den svatého Filipa a Jakuba apośto-
luov božích.
Na proužcích perg. přivěšeno bylo 6 černých pečetí. Čtvrtá schází, poslední má vosk pryč. Druhá
má misku otlučenou, ostatní jsou zachovalé.
