z roku 1528. 341
time“, a 12: „Non alta sapientes, sed humilibus consentientes“, abychom velikého
umění a znání, jenž jediné člověka, jakož 1. Corinth. 8. napsáno, nadýmá, varovali se,
ale pokoru majíc, pána Boha se bojíc, přikázání jeho vyplnili, dosti nám bude.
A že římští biskupové leckohos za svatého, za svatici [sic] vyzdvihli a tudy
zvlčeli i církev Kristova rozptýlena jest: 6 muoj knóże Jene, slysim, że rektora svóho
chceš poslati ad ordines : uposlechniź mne, ać sem mladší dobře o některé léto, proto
nestyď se mne upeslechnúti, neb již také, ač málo, vlasové moji prokvítati počínají,
neposílajž toho mládence mezi ty vlky, ať by ho neudävili, a což sám v uo&klivosti
máš, nevediž v to služebníka svého; pakli, tuť bude simulatio. A co o Římanech
dotýkáš, jak sou zmátli církev: cožkoli zlého drží, činí, nezastávám aniž je schvaluji,
nébrž o nich řeči nechati chci. Než což se tkne prvnějších otcuov svatých a jich
snémuov, jako Cypriana, Ignatia, Athanasia i jiných, kteří sou o vieru křesťanskou
zasazovali se, jich scházení aneb sněmy pravím býti svaté, neb pro vieru a pro
spasení lidské to sou činili. Protož dobré a svaté paměti mistr Jan Hus, slavný
a věrný Čech, u výkladu menším na vieru kresťanskú v Кар. 26. položil, že o sněmě
Nicenským anebo o tom, co na tom sněmě složeno jest, věří jako o svatém čtení.
Neb sněmové jich nebývali bez zákona božieho. A že in suis synodis říkali man-
damus oc, zdá se tobě, že by oni tím hřešili.
Divní sme Čechové! Nevím jestli který národ tak misterný jako my Čechové;
at jest ledajakýs poběhlec, lotr, když se jedné pochlácholí k nám, již nám lepší jest
než domácí. A k komuž vezmem nčjakú milost, buď ruffian, poběhlec, nevěrný, což-
koli učiní, poví, napíše, vše Čechuom příjemné jest; a k komuž chuti nemají, nech
jest jakkoli svatý, ať z zákona božieho všecko mluví, není jim příjemné, nébrž za
zlé položí, a což najdú v zákoně, Ze se jim bude zdáti, Ze by bylo proti němu, to
povedou řkouce: Hle! v zákoně takto napsáno jest, a on jinak praví, nechci mu
věřiti. A ješto to, co proti němu z zákona božieho povede, odporné jeho řeči ne-
bude, jako toto, což vedeš: „Ego enim accepi a Domino, guod et tradidi vobis";
opět: „Domini sunt praecepta, guae scribo vobis^, není odporné tomu, Ze sou svatí
biskupové říkali in synodis mandamus, praecipimus, neb to máme v zákoně božím,
a hned dovedu takto: Svatý Pavel, jenž není sám proti sobě, 1. ad Corinth. 11.
píše: „Laudo vos fratres, guod per omnia mei memores estis, et sicut tradidi vobis,
praecepta mea tenetis“. Hle, dí praecepta mea! A ty čeládce své, jsa mezi ní starším,
co má činiti, budeš přikazovati, ba i osadním svým snad přikazuješ; jakož tak učí
svatý Pavel 1. Timoth. 4.: „Praecipe haec et doce“, a Tita svatého cap. 2.: „Argue
cum omni imperio“. A poněvadž při své čeládce ty to činíš, proč v tom jiným máš
za zlé, poněvadž zákon boží k tomu vede? Oni súce starší, jako biskupové přikazo-
vali nižším, při vieře v řádu svým jak se mají zachovati; neb čteme in Actibus
apostolorum cap. 15., kterak svatý Pavel chodil po křesťanech, přikazuje jim, aby
