332 A. XXIX. Dopisy o rozdílech ve víře
Dávámť za pravé, zvlášť o Lutherovi, ale v hanění, plundrování, posmievánie, neb
i svatému Jakubu, bratru Páně, neodpouští. A zdaž nevíš, co Pán mluví Lucae 16:
že synové tohoto světa opatrnější sou než synové světla v pokolení svým. Píšeš
opét, Ze vidím ty, jenž u mne v potupě sou, prospievati, kterak okolní země obra-
cují k vieře, ješto prvé meč ani válka nemohla tomu co učiniti: ó, jenž se chlubíš
čtením, nahlédni se v zákon boží, kterýž ukazuje, že viery čím dál až právě k sko-
nání světa ne přibývati, ale umenšovati se bude. A kdež pravíš, že válků nemobli
tomu co učiniti: za mýho věku a snad i za tvého neslyšeti, aby kto válečně do
okolních zemí k napravování viery vyjížděl. Než zprávu jistů máme, že naši před-
kové věrní Čechové v Bazilii bez meče věrú vyhráli nad Němci, a nikdá z viery
nevypadli; jakož páni čeští psali do zboru Konstantského takto: že téměř všecka
království světa častokrát pochybovala, ale království naše České najkřesťanstější
a markrabství Moravské najjasnější od toho času, jakž vieru křesťansků pána našeho
Jezu Krista přijali, tak jakožto kámen čtverohranatý, dokonalý beze vší úhony svaté
církve Římské stáli a bez přestání se přidržali, poslušenství upřímě zachovávajíce.
Dotknu i meče. Zdaž nevieš, kterak Žižka dobré paměti nemálo mnichuov, Němcuov
poplenil? Však i vaše město Čechové obdrželi mečem. Horu i jiná města čím sou
Čechové obdrželi a Němce vyplenili než mečem? A ještě s boží pomocí Němcuom,
jenž sou nikdá věrni pánu Bohu nebyli a viery neuměli, vieře se učiti nedáme.
O prospěchu Lutherovu, jejž chválíš a jejž viděl sem v Jihlavi, toto povím.
Když sem tam byl s jinými kněžími, kněz jeden Lutheruov s jednú osobú mladú
žertoval v kaple, a hned šel k oltáři, říkal accessum. Jihlavští také někteří sami
pověděli: „Nevíme, co sme, žádného řádu, žádné lásky mezi námi není, a jeden
druhému nevěří, žádného náboženství ani u našich kněží není.“ A sám sem to
vidél oc. O Lutherovi Řehoř bakalář z Rokycan, písař pánuov Domažlických, jenž
byl u něho puol druhého léta tehdáž, když se ženil,*) pověděl, že o mnoho stoluov
měl svatuov, potom sám zavedl tanec. To-li je vzal z zákona božieho a z Ducha
svatého, jižť jest převýšil doktory svaté! A když je složili; potom na zajtří, jakož
obyčej mají tam, že na ženicha a na nevěstu stavějí věnec, nedal ho na se vstaviti,
a okázav n& svi drahü nevěstu, pověděl německy: „Satis Фес! осо тео“. Ved,
učinil podle zákona a rady andélovy, kterû dal Tobiášovi svatému, učitel viery?
Viz opét, nevyptav se, co mluvíš, že nevím o jedné babě, abych ji naved
k vieře aneb něčemu naučil. Vyptajž se v Zahrádce, učinil-li sem jaký prospěch?
Najdeš některé i staré, že sem je přikázáním božím naučil, najdeš obzvláště v Žibři-
dovicích, i z Římské strany že sem k vieře přived. A zde v Habru také vyptaj se,
jest-li co pořádněji za mne, než prvé bylo přede mnú; a tak také zvieš, jaké jest mé
kněžství, běžal-li sem bez vuole boží, jakož rozuom tvého psaní tak chce míti. Za
7%) Martin Luther oženil se 13. června 15925.
