s roku 1528. 329
zemiech křesťanských, z nichž Erasmus jest, Pomeranus, Ecolampadius, Luther,
Melancton oc, jenž v jazycích mnohých staré převyšují. A že v nich čtu, není to
proti pánu Bohu, neb což v nich pravého jest toliko, přijímám podlé apoštolovy
řeči I. Tess. ult.: „Proroctvím nepohrzejte, všeho zkuste, a což dobrého jest, držte“ oc.
K výstraze řekl: zkuste; neb z těch všech mohl jest každý poblúditi; a s zákonem
božím nemá žádný za rovno pravdy, než pokudž jim dáno jest, ač pak viery tím
neztratili sú, neb pro ni trpěli sú i trpí ještě. Ty Luthera tupieš ovšem a pravíš
učení jeho nebýti z Boha. Svrchu napsal sem, že mohl každý poblúditi, i najstarší
i najnovější. Hnedliž pro některé poblúzení všecko pravé máme odvrci, tehdy i staré
doktory odvržeme, proto Ze v jich knihách něco proti písmu nalézáme ; protož sluší
fieci o nich, Ze dobrü vieru mají, neb z učení jest písma svatého, jehož dokládají
se, a6 v poblüzení nemuoZem jich zastati. A kdyZ tak o dospéljch jest, co my
o sobě povieme, jimžto přirovnávajíce se, nic nejsme? Chcem mistři býti, a učedlníci
nepočali sme býti! Vidíš ty, jenž u tebe v potupě sou, prospievati, že mnohé vuokol
krajiny s pomocí boží k zákonu božiemu a ku pravé vieře obracují, ješto prvé ani
meč ani válka k tomu přivésti jich nemohla, a samého pána Boha moc z milosti
pohnula? Ty o jediné babě nevieš, aby ji navedl k vieře neb něčemu naučil. Boj
se onoho písma Jeremiae 23: „Běžali, a já neposlal sem jich, neb které posielá[m],
prospievají.“ Joh. 15.: „Kto zuostává ve mně a já v něm, ten přináší užitek mnohý,
neb beze mne nic nemuožte učiniti.“ Opět: „Ne vy ste mne vyvolili, ale já vyvolil
sem vás a položil sem, abyšte šli a užitek pfinesli.*
Vo oběti mluvieš těla Páně, jako bych zapieral ji. Já s apoštolem držím
z viery, jenž dí I. Cor. 5.: „Beránek velikonoční náš za nás obětován jest Kristus“.
Ad Hebraeos: „Nyní pak jednü na skonäni světa k zahnání hříchu skrze obětování
sebe samého ukázal se.“ A tu málo výš: „Neb ne v svatyni rukama učinčnú všel
jest Kristus, podobnost mající pravé [sic], ale v nebe, aby stál nyní před obličejem
božím pro nás, ne aby častokrát obětoval sebe samého“ oc. V těchto sloviech
apoštol o pánu Kristu die, Ze se jednü obětoval, a to bylo na kříži; druhé praví
jeho státi v nebi pro nás, to jest orodujícího, neb ta občť jednú občtovaná vždy
obětuje se přímluvou. Tu obět věrní mají, aby oběti jich přijaty byly v ní, to jest
svá těla občtujíc, občt živú, svatú sc, též modlitby činíce, utrpení snášejíce, chválu
vzdávajíce oc, neb nemajíce ji, v nitemZ by nebyli přijati. Protož apoštol ad Hebr.:
13.: „Máme oltář, z něhož jísti nemohá, ktož stánku slúží“. Oltář máme, di, to jest
Krista obětovaného, i tee oběti obětované tělo pravé v svátosti jedi a krev pravû
pijí, S připomínáním jeho dobrodiní a zvláště smrti jeho, i děkují jemu, co jim
ráčil posláZiti oc. Ty s jakús loikúů vyšel si: „corpus Christi non est sacrificium,
non est oblatio, si non est sacrificium oblatio^ oc; trvám, Ze jest Crisippi, kdyż ji
žádný nerozumí.
Archiv Český XIV. 42
