326 A. XXIX. Dopisy o rozdílech ve víře
až jej administrátor Havel Cahera v březnu 1525 uvězniti dal; z vězení toho byl Matěj pro-
puštěn teprva v den po volbě Ferdinandově 24. října 1526 (Bartošova Kronika str. 232),
načež odebral se na Moravu k Janovi Dubčanskému. Z přítomného dopisu osmého dovídáme
se, že soused Vilímovský Vácslav Knap, k jehož poučení kněz Šimon ten list napsal, byl
také přítomen při sektářské hromadě v Routce, že však shromáždění bratří kázali mu ze
sboru ven vystoupiti, když chtěli voliti nebo světiti Matěje na biskupství a jiné dva muže
na kněžství. Nemůže býti téměř pochyby, že tento Matěj biskup jest Matěj poustevník;
proti té totožnosti může se sice namítnouti, že kněz Šimon Matěje sektářského biskupa jme-
nuje Mikulášencem, kterážto vlastnost jeho odjinud není povědoma; ale námitce té kněz
Šimon ubírá váhy doložením, že neví, v které sektě ten Matěj cesty do nebe nehledal. (Rovněž
jiný výrok Šimonův, že Matěj světil učedlníky Lutherovy, nesmí se bráti na zevrubné vážky.)
Jeden z ostatních dvou kněží v Routce volených nebo svěcených byl Vácslav neboli Vaněk,
jenž slove kmotrem adressáta Vácslava Knapa z Vilémova, a dříve, než se přidal k těm sek-
tářům, byl jako pachole u Matouše Suchana faráře na Písku a v Nymburce, pak u kněze
Bartoše v klášteře, i konečně bratrem a rektorem v klášteře ; klášter ten v osmém listě ne-
uvádí se jmenem, ale tuším má se rozuměti klášter Vilémovský.
Tato vědomost, že Vácslav bývalý mnich z Vilémova stal se v Routce dne 23. února
1528 knězem Habrovanským, jest nejurčitější pomůckou k přibližnému datování prvních
sedmi dopisů, z nichž žádný není opatřen letopočtem. V listě třetím kněz Šimon žehrá na to,
že na Moravě Matěj laik světí učedlníky Lutherovy na kněžství: „Vácslava tobě známého,
který byl v klášteře Vilímovském, světil“. To patrně také se vztahuje k jednání sektářů
Habrovanských v Routce dne 23. února 1528. Tento třetí list byl psán v postě a potom
teprva v třetím týdnu po velkonocích poslán po nahodilém vozkovi knězi Janovi do N. Brodu,
jakž kněz Šimon v pátém listě vysvětluje. Kněz Jan zase v listě čtvrtém na počátku vy-
světluje zapomenutím, že odpovídá pozdě k listu třetímu, a stalo se to ve středu po Nanebe-
vstoupení. Když uznáváno zapotřebí, omlouvati tyto odklady, zdá se, že časové mezery mezi
ostatními listy byly kratší, i že všech sedm listů vzniklo během jednoho kalendářského roku.
Před rokem 1528 to býti nemohlo, a míním, že to bylo právě roku 1528, ač také jest možno,
že všech osm listů bylo psáno r. 1529, kterýžto letopočet stojí pod listem osmým.
V Praze 9. ledna 1894.
J. Kalousek.
Kněz Šimon z Habru knězi Janovi faráři Brodskému vytýká, že na místě pravé víry starých
Čechů přidržuje se bludného učení Lutherova.
Bes data (pri začátku r. 1528?)
Salutem plurimam dicit. Veneratu digne domine, pater sacerdos Johannes.
Non modo secundum hominem exteriorem, sed eciam interiorem vos bene valere
eupit. Non a multis annis per Sathane tubam, que putatur Luther, discordia magna
in ecclesiam inserta est, precipue de sacramentis Cristi. Miror et maxime Boemos,
qui secundum legem Dei et beatos doctores ecclesiasticos Cristique martyres in ru-
