320 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do v. 1520.
2213.
Menší úředníci Pražští Anně z Hradce. choti Jindřicha z Rožmberka: pokládají oběma rok
s Janem ze Šternberka. (M)
Na hradě Pražském 1525, 28. března. — Orig arch. Treb. Fam. Rosenberg 15.
Úředníci Pražští menší desk zemských urozené paní, paní Anně z Hradce,
manžčlce urozeného pána, pana Jindřicha z Rozmbergka sc. Jakož ste býti ráčili
pohnáni před pány Jich Mt a vládyky na plný soud zemský od urozeného pána,
pana Jana z Šternbergka a na Bechyni, purgkrabí Karlšteinského, z slov duotklivých
oc, jakoż tyż póhon v sobě šíře ukazuje a zavierá; kdež pak témuž panu z Štern-
bergka proti VMti dáno jest za právo stanné. Po kterémžto právu stanném podle
svolení zemského svrchupsany pin VMt ze škod útratných a nákladných ze sta kop
gr. čes. pro tu při vzatých viniti chce a je před námi provozovati. A protož my
podle svolení zemského rok toho VMti s týmž panem z Šternberka tu středu po
provodní nedéli [26. dubna] najprv příští pokládáme, abyšte VMt na ten den před
námi a před úřadem desk zemských ráno k provozování nadepsaného pána škod
svrchupsaných, kteréž na VMti mieti chce, státi ráčili. I znajíc VMt to, neobmešká-
vajte se tak zachovati, jakž VMti píšem, ale na čas výš jmenovaný před námi abyšte
pro uvarování dalších škod a nákladuov podle téhož zemského svolení utvrzených
státi ráčili. Dán u desk zemských na hradě Pražském pod pečetí Mikuláše z Bryk-
šteina, místokomorníka králov. Čes., letha božicho M*V9XXV? v üterf po Zvéstování
panny Marie.
2214.
Jindřich z Rožmberka Polskému králi Sigmundovi: ve příčině svého sporu se Lvem z Rož-
mitála a jinými, o záhubách království Českého skrze Lva, o přímluvu u krále Ludvíka. (M)
B. m. (1525, po 81. květnu). — Konc. arch. Treb. Fam. Rosenberg 15.
Najjasnější králi sc! Milostivý králi, té sem naděje, že VKMt v dobré pa-
měti jmíti ráčíte posly, kteréž sem k VKMti posielal při JKMti, pánu svým milo-
stivém ; à pfi té zprávě, kterúž tíž poslové VKMti ode mne oznámili, stojím a státi
chci, pokudž mne i statku mého stává. Ač, milostivý králi; mnoho nepřátel mám,
ale pro tu spravedlnost, kteráž JKMti, pánu našemu dědičnému a milostivému i spra-
vedlivému, vlastně náleží i vší obci tohoto královstvie, nic sobé toho neobtézuji.
A VKMti prosím, jako svého milostivého pána, že VKMt ráčíte napomínati JMt
krále pána našeho, ať tím prodlévati neráčí, aby mohlo k spěšnému a spravedlivému
místu to všecko přijíti; neb jestliže by sě prodlévalo, tak jakž mezi lidmi mnoho ne-
svornosti a ruoznic, strach, by na tuto zemi pád nepřišel, čehož pán Buoh rač zachovati.
Milostivý králi, zprávu mám, že VKMt své zvláštní potěšení v myslivostech
jmíti ráčíte, i teď VKMti sledníka posielám. I potom péči zvláštní o to chci mieti
