276 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1526.
před purgkrabí. I mluvili sme, aby Šťáva šel s námi před pana hajtmana. A purg-
krabie řekl, že jeho nenie potřebie stavěti, a pravě, že jest mluvil s panem hajt-
manem v kostele. A oni sú řekli; že sme vo ne&pofiech z mésta vyjeli, a u pana
hajtmana sme byli, a on jest jeho kázal postaviti jeho. А také jest nám dal tajden
napřed věděti. A purgrabie řekl: když tak jest, Šťávo, tedy musíš s nimi jíti.
Item dále vyznali sú před námi spolusousedé naši Tintěra postřihač a Máca
soukeník, že pravil před nimi Hruoně z Přeboře, že když seděl [v] vězení z Před-
boře Šťáva, tázal se ho Hruoně, kázal-li je ječmen bráti purgkrabí čili nic; a on
řekl, že nekázal. I řekl Šťáva: mnoho-li sú ho vzali? A on praví, že nevie. I řekl
k tomu Šťáva: nech berú, až je čert vezme. A dále jest mluvil pan hajtman Šťá-
vovi: Jak si zlý hospodář, že si klisny zmořil, nemaje píce, jakož praví pan purg-
rabie Chüsnickf. | A Šťáva jest řekl, že toho nenie, a já mám ještě lonského sena
se dva vozy, a letośnieho dosti, a ovsa nemláceného; nebo jest ta herka nemocná,
kerúž sem kúpil od vás za IIII bielé groše; a také jest prvé nechtěla jiesti, než
sem vsazen do vězenie několik dní. A dále sú vyznali, že jest přišla žena Šťávova
k Tintěrovi do města a slyšela, že by pravil purgrabie, že jest ty herky hladem
zmořila pro nedbánie, nemajíc píce, kdy jest seděl muž její u vězení. I řekla jest
k tomu Šťávová s pláčem: buď toho Bohu žel, však toho nenie; a já jindy jich
chovala, ješto muž doma nebýval, tři neb čtyři neděle chodě po krčmách; a také
sem z těch herek jednu musela kázati dobiti, ješto ji krtice jedly. A to jest od nie
slyšel spolusúsed náš Sklenička. A dále jest tázal pan hajtman Šťávy, dal-li jest
vuoli, aby purgrabie bral ječmen, čili nie. A on řekl, že nedal vóle ani prvé ani
potom. A též sú pravili ti lidé z Předboře před nimi jako před konšely, kdež se
svrchu píše. A my k tému jich seznánie a pro lepší jistotu svú sme pečet městků [sic]
k tomuto listu kázali sme přitisknůti, léta oc XCVIIP na den matky božie Hromnic.
2126.
Paměť Václava z Olbramovic, kterak hejtman Soběslavský žaloval purkrabí Choustnickému
na služebníka jeho Košíka. (M)
V Soběslavi 1498, 16. února. — Orig. arch. Třeb. Familie Olbram.
Já Václav z Olbramovic známo činím tiemto listem všem vuobec, kdož jěj
uzřie anebo čtúce slyšeti budú: Když sem šel z kostela před některým časem, při-
hodil sem sě k tomu, an mluví pan hajtman Soběslavský ku panu Olbramovi, purg-
rabí Chúsnickému, před kostelem, a pan Vajce při tom stál a k tomu mě povolal:
„Źalovalt sem, pane purgrabie, na Košíka služebníka tvého, a prosil sem tebe, aby
mne v tom a manželky mé litoval; neb jest mé ne&lechetné i ma[n]żelku mó zhanel;
a žeť toho věřím jako dobrému člověku, że toho litovati budeš a kórati jój budeš,
neb jest mě nešlechetně zhaněl i manželku, dávaje mně padüchy zvyjebené nešle-
