347
382.
Peter von Sternberg testirt über seine Güter. Dt. Veseli 19. Mórz 1397,
Ja Petr ze Šternberka: dávám věděti všem, ktož tento list uzří, uslyší nebo čísti
bude: tak jakož jsem urozeným pánóm a bratřím mým milým, Petrovi z Kravař a Mar-
quartovi ze Šternberka své zbuoží všecko, což jeho V Moravě jmám, ve dsky vložil; a
oni, chtíc mně protiv tomu dosti učiniti, i učinili, dali mi list svój s svými pečetmi a
s hospodskými a s jiných pánóv pečetí na svědomí, ie s tím zbuoZim jmají učiniti všecko,
což bych já rozkázal, až do loho, což by to zbuożi stačiti mohlo, i také, jakož jsem
urozeným pánóm, Jindřichovi z Hradce a Zdeslavovi z Šternberka, své z'moží dal, což
v Čechách jmám, pod túž ümluvü i pod týmiž sliby, jehož toho také jich 1 sty jmám, že
majís tím zbuozím učiniti mé rozkázání, dokadZ jeho stává; protož já dřéverečený Petr ze
Sternberka dobru pamětí a přítelských radú a svých starších rozkazuji i přikazuji, aby. ta
všecka zbuoží má, kteráž od buoha jmám, nebyla roztržena, jestliže by mne buoh neuchoval,
než aby byla úplně pohromadě ostavena, ažby byli moji dluhové úplné splaceni, ti ježto
přítelé a jiní za mě stojí, a já jsem je také svědomě dlužen. A dotad, ač bych kterému
příteli co odkázal nebo kázal dáti, aby žádnému nebylo sstúpeno, také ažby bylo mé roz-
kázání vydáno mým liduom a mým slużebnikuom, i také za mú duši, cożby se na koho
došlo, a ten to dá, zaručí nebo zajistí, podle mých poručníkuov vědění, ežto jim svú duši
poručuji, ač by mne buoh neuchoval. Také chtě to tak jmíti, ačbych nemohl přátel při
sobě jmíti, a učinil které rozkázání další listem s mú pečetí a svých starších služebníkuov,
jednú nebo dvěma, aby to plnú moc jmělo a drżino bylo, kdyžby s těch poručníkuov mocí
ten list vyšel, kterýmžto svú duši porúčím. A to vše, svrchupsanü véc i mü duši, porúčím
najprvé ženě sestře mé, a potom urozenému pánu, panu Petrovi z Kravař, bratru: mému
milému. a k tomu jim na pomoc svým služebníkuom, panu Heinrichovi z Šonvalda a knězi
Štefanovi farařovi z Hnojic, a jiným purkrabím, kteréžbych, ačby mne buoh neuchoval,
odemřel, aby ti učinili podlé jich rozkázání a rady, dokadž by byli oni toho zbuoží mocni.
Jestli pak žeby se jim v lom kto protivil, ale toho jsú tak mocni ssaditi, jako já jsem byl
za svého živola. A toho všeho na svědomí přivěsil jsem svú pečet k tomuto listu, a při-
prosil jsem urozených pánóv a svých služebníkuov, aby své pečeti priložili za mú k tomu:
listu, jenž jsem jej učinil v nemocné posteli. A my Albrecht Lichtenburk řečený z Bítova,
Petr. mladší z Kravař řečený ze Strážnice, pan Jan ze Strakonic, pan Heres z Trpenovic,
Martin z Drahanovic purkrabí z Šternberka, a Baršík z Čihovic, purkrabí z Količína, byvše
při tom, a slyševše jeho rozkázání i přivěsili jsme své pečeti k tomuto listu, neb je nám
to dobře svědomo, že je to jeho vóle. Dán a psán u Veselí, ten pondělí: po tej neděli
v puosté Reminiscere, léta od božího narození, tisíc tři sla devadesát sedmého.
(Archiv český dil I. pag. 189. — Vgl. Dobner Mon. IV. 388.)
44%
