Dopisy z rokw 1529. 221
a téhoz krdlovstvie hajtmané, urozenym pánuom pénuom, urozeným a statečným
pénuom rytffuom a vladykém, mûdrÿm a opatrnym méstuom kraje Bechyüského,
i jiným všem obyvateluom téhož kraje, pánuom a přáteluom našim milým. Službu
svi VMtem a vám vzkazujem a oznamujem, Ze jest nám list od JMKské, pána na-
šeho milostivého, dnes přinesen a v něm cedule, kteréhož vám, i té cedule, tuto
přípis slovo od slova do tohoto našeho listu vepsaný posýláme.
„Ferdinand, z buoží milosti Uherský, Český oc král, infant v Hispanii, arci-
kníže Rakouské a markrabie Moravské sc. Urození a stateční, věrní naši milí! Ozná-
mili jsme vám snad před čtyřmi dny, kterak císař Turecký již zámek a město Budín
i také Ráb dobyl a podmanil, a že dále před se nahoru táhne, škodí a škoditi nám,
zemím a poddaným našim umínil, poroučejíce vám a žádajíce s pilností, abyšte se,
vedle psaní našeho do všech krajuov učiněného, skutečně přičinili, aby všickni stavové
královstvie Českého nás pána svého a samy sebe v takové znamenité potřebě ne-
opouštěli, ale k určitému dni na místo jmenované přispěli a vojensky přitáhli tak,
jakž psaní naše to v sobě šíře ukazuje.
I žádost naše ta jest na všecky stavy vzložena a čas tomu tažení tak dlúhý
uložen z té příčiny, že jsme se nenadáli, aby týž nepřítel náš tak spěšně a mocně,
některých zámküv na straně nechaje a dobývati nechtěje, k Vídni se bral a silně
táhl. Protož, poněvadž již víme, že dosáhše také Komárna, mimo Prešpurk a Staré
Hrady k Vídni táhnou, ač bezpochyby těch i jiných bez obehnání a vypálení, po-
něvadž tak znamenitý počet a množství lidu jest, nenechají, žádáme vás s pilností,
poroučejíce, abyšte již takovü véc a velikou potřebu a naše nebezpečenství, kteróż
na tento čas větší býti nemuož, všem stayuom po krajích, také provoláním v městech
a jakž najlépe víte, i při tom času, když se lidé k soudu nyní sjedou, oznámili,
a žádost od nás vzložíce, dostatečně podle vší potřeby, jakž na to záleží, je napo-
menuli, aby sobé napfed vieru svatń kfesfanskü, takové nase nebezpečenství a všech
poddaných našich škody a zkázu k srdci připustili a přijali, a jakožto dobří křesťané
a věrní poddaní nás, pána svého, na svú povinnost (jakož pak předkuom našim králóm
Českým předkové jich činívali), i sami sebe také a jiných poddaných našich, zemí
k témuž královstvíe přislušejících, spěšnú pomocí, retuňkem a mocným tažením ne-
opouštěli, a jakž kdo najlépe a najspieše k takové potřebě přispěti a hotov býti
muože, (jedni na druhé nečekajíce), k Znojmu táhli, a vojensky (hned nemeškajíce)
k prvé jmenovanému a uloženému dni, neprotahujíce, najíti se dali. Jakož pak ne-
pochybujem, že všichni i jeden každý zvláště, také pomně na nás, pána svého a svou
(v takovú potřebu) povinnost, tak se zachovají, a pro svou čest a chválu a napřed
milého Boha odplatu nás, jakožto věrní poddaní, (v kterýchž velikü naději máme),
neopustí. Neb i ta pomoc od říše i odjinud na větším díle již nám poslána jest,
a ostatku také každou hodinu očekáváme. Však proti tak veliké moci, muožte roz-
29*
