Dopisy 2 rokw 1519. 183
A pane a pfieteli muoj milý! Kterak mi se to líbí anebo co mezi tím nelíbí, ješto
by snad opravy potřebuovalo, nemám času o tom široce psśti, než zanechám toho,
dá-li pán Buoh, k jinému času. Nežli to znám, že napořád lidé pěkně píší a mluví,
než na tomť jest najviece, ktož dobrú véc skutkem naplní. Také račte věděti, že
jest mi z Prahy psáno, že ti páni, kteří se byli tam sjeli, poslali ku pánuom Pražanóm,
žádajíc, aby k jejich jednání také z sebe některé konšely poslali. I poslali jsú, ale
ne k jednání, mistra Paška sama druhého, jim oznamujíc, že se jim nezdá toho
učiniti, než zavrou-li co, chtí-li jim toho pfiepis poslati, aby oni mohli toho u sebe
povážiti oc. I tu ráčíte znáti, žeť by přátelství ti páni od měst nezavrhli, a protož
nám nemají co za zlé mieti, abychme s nimi dobré přátelství zachovali.
Jakož jste mi ráčili poslati přípis, na čem jsú někteří dlužníci aneb věřitelé,
kteří se spolu v Praze sjeli, zuostali: i tomu jest tak rozuměti, že jedni druhé po-
zdvihuji, aby vzdy splésti mohli. Pak když k nám budou o to domlüvati, mné se
zdá, kterak jsem na to nynie krátce pomyslil, že jest na to snadná odpověď: když
oni a jiní, tak kterak jest dskami zapsáno, z těch dluohóv krále JMti nás bez naší
škody vyvadí, že se jim dosti státi má, a chtí-li, aby jim právo šlo, že nám též jíti
má, a podle toho dskami zemskými zapsání, mám za to, že předkem; neb poněvadž
máme býti bez naší škody vypraveni, tehdy prvé se to má státi, nežli by škody
přišly. Pakli by kto chtěl mimo naši slušnů odpověď své vuole a moci užívati, sluší
tymż odpierati. Neb svolení obecní jest právo, a kdybychme toho užiti nemohli,
tehdy by těmi, kto by toho nedrželi a tomu dosti nečinili, to přišlo, ale ne námi,
kteříž bychme při tom stáli a toho spravedlivě pro jiných dosti neučinění užiti ne-
mohli. A jakož také v tom spisu jest zmínka o některých z Pražan: i mám za to,
že jest jich dosti málo, i jiných, komuž dlužno, nemnoho, než že by někteří nezbední
rádi v to jiné pojali, snad, jakož za to konečně mám, jsúce Rendlem nadchnulí,
kterýž jest zvykl mezi lidmi spletky činiti. A teď vám ten přiepis zase posielám.
Toto také račte věděti, že jsou mi ti páni zápisníci; jak v Praze byli, psali,
něco sobě obtěžujíc, co jsem rytiefstvu do Prahy psal, učiniv zmínku o jejich zápisu,
jakož jsem vám o tom něco u Vodňanech pravil: než mně se zdá, že sobě nemají
co obtěžovati, chtí-li se mnou dobře býti. A dal sem jim na to odpověď. Jakož po-
slal bych vám toho všeho přípisy, než v pravdě nynie nemohú při tomto mém od-
jezdu písaři moji postačiti psáti. Než jiným časem chci vám to všecko oznámiti.
A pán Buoh všemohúcí rač dáti; muoj milý pane a ptieteli, nám se spolu šťastně
a ve zdraví shledati. Dán na Blatné v středu před s. Jiljím léta oc XIX.
Zdeněk Lev z RoZmitála oc.
