532 D. XIII. Registra soudu komorního
z toho mordu viniti chce před týmž soudem komorním. Vložen puohon v úterý po
svatém Řehoři [15. března] léta MDIT.
V té při mezi Henrychem Kro z Ruckerswaldu s jedné, a Nyklem z Rachm-
berka s strany druhé. Jakož on Kro jeho Rachmberka pohnaného vinil, že syn jeho
zatykacieho listu přijíti nechtěl, a při tom z druhé věci, aby téhož syna svého a lidi
své aby postavil, třetí vině z toho, že mu člověk zamordován etc., tak jakož puohon
ukazuje. Proti tomu on pohnany pravil, že jest ho on Kro viece nežli z jedné pře
pohnal, a také že jest puohonem tiem syna jeho Wolfa ani lidí těch nezastihl. I JMt
pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Če-
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami: z těch příčin, poněvadž on Kro
z trojí pře jedním puohonem pohání, tento puohon zdvihli sú, a také že týž Rachm-
berk pravil, že jest jeho syna ani těch lidí puohon nezastihl. Stalo se v pátek po
svatém Tiburcí.
R. II. 1. 114 b.
1168.
Mezi Staroměstským měšťanem Janem Žížem a Dorotou Peštalkou z Košíně o dluh.
1502, 15. dubna.
Jan Žiež, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Dorothu Peštalku z Ko-
&íné. Vinil ji z XVIIIti kop groáuov mí$enskych dluhu spravedlivého. VloZen puohon
v pátek po pfenesenie svatého Václava [11. bfezna] lóta MDIT.
V té při mezi Janem Ziezem, mésténinem Starého města Pražského, s jedné,
a: Dorothú z Košíně s strany druhé. Jakož ji on Žiež vinil z XVIII kop grošuov
míšenských dluhu spravedlivého etc., tak jakož puohon šíře svědčí. A na to ukázal
svědomí. Proti tomu ona Dorota odpierajíc pravila, že to svědomí na ni nic neuka-
zuje a že na ni nic neprovozuje. Pán JMt, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc.,
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vy-
slyševše žalobu, odpor i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž on Žiež tím svě-
domím, kteréž jest ukazoval, neprovozuje, by ona Dorotha jemu co dlužna byla, aniž
také to svědomí co na ni svědčí, z té příčiny jí Dorotě pohnané za právo se dává,
že tiem dluhem nic povinna nenie; než chce-li on Žiež koho dále z toho viniti,
právo mu se nezavierá. Stalo se v pátek po svatém Tiburcí.
R. III. l. 138. a. — Jmeno Žiež psáno v tomto kuse pokaždé Žijež, s tečkou nad z.
1169.
Mezi Petrem Příským a Otfkem ze Šlovic o zranění v půtce. 1502, 15. dubna.
Petr Přieský z Příčiny pohnal Otfka z Ślovic v Rakovnice obyvajicieho. Vinil
ho z toho, když jest byla vznikla nějaká nesnáz a puotka mezi ním Petrem a Vác-
