232 A. XXVIII. Dopisy rodû Hradeckého a Rosenberského 1450—1526.
A věděti TMti dávám, že Hynek, syn muoj, má beyti u krále, pána nasého JMti;
i za to prosím, že mu k takové jeho potřebě kuoň dáti ráčíte, a já toho i syny
svými rád chci TMti zasluhovati. Za to prosím, Ze mi v tom neráčíte za zlé míti,
že v té věci TMti potřebuji, ještě nikda toho nezaslúživ, ale pomně na tu přízeň
přátelskú, kterúž ste mi ráčili v mú potřebu pilnú okazovati, na tom sem skutečně
à vèrné TMti sé v potrébu vaši dáti najiti, pokudź mó możnost stačiti bude moci.
Dán na Krakovci, v outerej přěd křižovými dny leta etc. XVIII.
Jindřich z Kolovrath a na Krakovci.
Uroz. pánu, panu Petrovi z Rozumberka a na Krumlově, pánu a příteli mému milému.
1302.
Adam z Hradce Petrovi z Rosenberka děkuje za propůjčení pásku ku porodu ženy jeho.
V Jindřichově Hradci 1519, 26. Mai. Orig. Fam, Neuhaus.
Službu svá vzkazuji VMti, urozený pane, pane otče muoj milý! Napřed rád
s pravû vérû VMti preji, Ze VMt zdrávi jste a dobře se máte. Z toho pásku, kterýž
ste mi ráčili poslati a ženě mé k porodu puojčiti, VMti příliš velmi děkuji, a toho
já chci VMti i s dětmi svými zasluhovati podle vší své možnosti. A jakž ženě mé
milý pán Buoh pomuoZe a ráéí nás utéSiti, hned bez meškání a prvotně VMti chci
oznámiti. А в tím dejž pán Buoh všemohúcí, abychom se spolu ve zdraví šťastné
a vesele shledali. Dán na Hradci, ve čtvrtek po sv. Urbanu léta oc XVIIIT".
Adam z Hradce.
Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka sc, panu otci mému milému JMti.
1303.
Písečtí Petrovi z Rosenberka: žádají s důrazem o narovnání ve při o mýta na silnici
Prachatické.
V Písku 1519, 27. Mai. Kopie č. 3743 A.
Opět Piesečtí pánu JMti píší. — Vysoce urozený a mnohomocný pane, pane
nám laskavě přieznivý! VMti službu naši vzkazujem. Zdravie napřed a ve všem
dobrém šťastného rozmnožení věrně a upřiemě bychom přáli. Kdež jsme VMti před
časem psali, což se toho VMti a Prachatických, VMti poddaných, odporu proti vý-
sadám našim dotýče, pro kterýžto odpor my spravedlností svých užívati k vuoli VMti
aż dosavad zanechali sme, a vzdy, ač dosti obtiežně, s ujmú napřed nemalú duo-
choduov krále JMti i se škodú naší, zanecháváme, toho vzdy očekávajíc, zdali bychom
se s VMtí kterak o to snésti a srovnati mohli, nedržiec za jiné, než že VMt, po-
něvadž z těch duochoduov mýtných, jichžto se takovou věcí znamenitě umenšuje,
skrze silnic našich proti výsadám našim protrhánie, JMKské výše nežli nám náleží,
