Dopisy z roku 1514. 163
Také račte VMt vèdéti, ze na ten sněm do Olomúce páni Lichtštajnaři po-
selstvie učinili; oznamujíc nám, což se jim stalo od kněze Bartoloměje a od těch
lidí pálením, braním. A při tom i odpovědní listy jejich také jsú nám poslány.*)
Ale ty škody jsú se staly v Rakúsích, kdež mi se zdá, že ciesať JMt také k tomu
bude néco mluviti.
Také sem srozumél, Ze knéz Bartoloměj chce se mnůú znovu zachizeti; a tak
mi povědíno, že mi najvětší tu vinu dává, že o něm rozpisuji klamavě, kterak by přes
rozkázánie královské doluov táhli. Kdež jest to věc široce vědomá, že mu jest král
najprv psal, aby doma zuostal a nikam netáhl; a potom ráčil jest poslati k němu
pana Zibiida**) komorníka svého s týmž poselstviem, aby doma zuostal a nikam
netáhl. Bych pak viem o tom rozprávěl, tehdy sem vždy pravdu pravil, že jest přes
rozkázání krále JMti táhl. Kdež mi jest pravil, zase jeda od kniežete, pan Zibřid, že
jest VMti o tom oznámil a psal; protož prosím VMti, máte-li ten list od pana Zi-
břida, račte mi jej poslati, bude-li toho potřebí, abych jej také mohl okázati.***)
A za to mám, že těm věcem lépe vyrozumiem, co o mne knieže puosobí neb mluví,
a když tomu vyrozumiem, dále se k VMti uteku prvotně o radu i o pomoc, abyšte
mne neráčili v tom opouštěti jako muoj milý pán a bratr.
Nepochybuji, že jest již byl u VMti pan Jan MrakeS{); na tem jste s nim
ráčili zuostati, prosím, že mi to ráčíte oznámiti, abych se uměl čím zpraviti. S tím
dajž se VMti pán Buoh dobře mieti. Datum Mezeïié fer. VI. post Bartholomaei
anno 9c 14. Jan z Lomnice a na Meziříčí oc.
1226.
Jan z Lomnice Petrovi z Rosenberka: o jednání s Vilémem z Pernšteina a pletichách Rendle
i Procka.
V Meziříčí [1514, 5. Sept.]. Souč. opis tern. 3625 č. 10.
Urozený pane, pane bratře muoj milý! Přál bych VMti věrně, abyšte zdrávi
a ve všem se dobře a šťastně měli. Jakož sem VMti psal, že sem byl u pana hof-
mistra starého, když sem to učil u něho, jak se k VMtem přátelsky a stále má, jsa
s VMtmi v tom přátelstvie, kteréž se v Hoře dokonalo jj) sc. — Mluvil sem s ním
dosti hluboce a sahal sem mu k pravdě i k svědomí jeho. A najvýše předkládal sem
mu pověst, kterúž má po sobě nechati i svým dětem, že má tady dobře učiniti.
Velmi přátelsky to všecko ode mne jest přijal a slzami, se mnů mluvě a pravě, že
ho jináče nepoznám, než Ze se chce k VMtem i ke mně věrně a stále zachovati,
*) Palackého Děj. V. 2. 271. **) z Bobulusk. .
***) Viz k tomu list Ladislava ze Šternberka citovaný v Palackého Děj. V. 2. str. 277 pozn. 287 a A. È.
VII. 101 č. 110. 1) z Noskova. 11) Palackého Děj. V. 2. 272.
21*
