Dopisy z roku 1513 a 1514. 155
1217.
Hejtman Moravský Jan z Lomnice Petrovi z Rosenberka: důvěrné psaní o stavu věcí v Čechách
i v Uhřích dosti nebezpečném.
V Meziříčí 1514, 21. Febr. Orig. č. 8600 a.
Urozený pane, pane a bratře muoj milý! Přál bych VMti zdraví, štěstí i všeho
dobrého toho, čehož byšte sobě VMt sami přáli. — Muoj milý pane a bratře! Přijev
domů z toho Pražského sněmu, mnoho sem přemajšlel, v tom znaje jaký sem zpuosob
viděl i vyrozuměl na tom sněmu Pražském. I umyslil sem z té upřímné víry, kteráž
jest k VMti, abych VMti napsal, co mi se zdálo k dobrému, i také abyšte rátili
tím lépe a šíře na to mysliti. Ač jste VMt veliký a mocný pán v tom království,
a znám že VMti žádného rovného není s takovým dostatkem, ale jest potřebí VMti
více mysliti než mnoho jinajm, abyšte VMt netoliko sami na se myslili, ale na přá-
tely VMti, kteréž máte; abyšte jim ráčili z toho osidla [pomoci], kterýž ráčíte znáti,
jak najupřímně i úkladně jednají, aby mohli některého z přátel VMti podvésti
a všecko zlý naň neb na ně pod chytrostí a ükladem uvésti oc.
Muoj milý pane bratře! Prvotně, což se pana purkrabie najvyššieho dotýče,
że by naň rádi summůú všecko zlé uvésti, a upřímo mi se zdá v pravdě, že tento
sněm Pražský více se jest stavoval naň, aby zkažen býti mohl, než na všecky jiný;
a podnes znám, že vo to lidé pilnost veliků mají, aby jej mohli zkaziti, a všecky
viny naň skládají, kde se cokolivěk zmátlo, a upřímo znám, že zoumysla jeho zkázy
hledají; kdež pán Buoh zná, že já toho na pana purkrabí neznám, aby jím co zou-
mysla zlého přicházelo, než něcoť lidé musí na tom jmíti, poněvadž o jeho tak zkázu
stoji. Muoj mily pane bratře, sám prosím, neračte ho opouštěti i s jinajmi pány
a přátely; já podle VMti též učiním, což jest na mně. Neb znám, že jest ctnaj a šle-
chetnaj člověk, a proto mu toho nedadí užiti. A toho račte jistě věřiti a pro pána,
a račte na to pilně mysliti: dokudž ten lotr Rendl konce jmíti nebude, dotad ne-
račte na to mysliti, abyšte VMt jakého pokoje užili oc.*)
Toto VMti z veliké víry, kterouž znáte, kterouž k VMti mám, oznamuji;
kdež prosím pro pána Buoha, račte mne v tom zachovati. Neb kudyž by to najmíň
ven puklo, upřímo by srozuměli, že jest to skrze mne vyneseno, a mosilo by mi to
znamenitě uškoditi; již mne račte v tom opatřiti oc.
Toto račte VMt věděti, což se pana Vojtěcha**) dotýče a hochmistrství, že
jest náramně těžko to u srdce starému oc, co sou se ti páni mladí před VMtí o ty
ouřady domlouvali. A takto řekl: Rozumím, že jsou to navedený věci; a při tom
řekl: uměliť voni jedno, umímť já druhé, tudíž konec já učiním těm úřaduom. A takto
já rozumím tomu, že toho tento krunt jest, když k králi dojede, že ten ouřad králi
*) List tento dostal se panu Lvovi do rukou. Cf. A. Č. VII. str. 36 č. 28.
**) z Pernštejna. Cf. Palackého Děj. V. 2. str. 253.
