152 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526.
myslí. A co sme my Pražanuom na jeho psaní zase odpověď dali, také vám to
posílám.
Než toto vám oznamuji, že Mělničtí*) jali pśnuom Waldstajnuom hajtmana
jich na Mělníce, dobrého, urozeného člověka Hrazického,**) a toho sú vsadili na
rathúz, a všeckny fortny, kteréž zámku doluov dd, u těch jim příkopy zdělali, že
žádný ani nahoru ani doluov nemuož. A Beřkovskému tomu vpadli do jeho dvoru
a vzali mu mocí čeledína; co se jest voň volal, že od něho dosti spravedlivé učiniti
chce, nemohlo mu to nic prospěti. Tu sú přijeli ku panu purkrabí páni z Waldštajna,
Beřkovec s panem písařem, strýcem svým, i s mnohými dobrými lidmi. Volali na
pana purkrabí a žádali vedle práva, aby je ráčil vopatřiti a sebú hnúti, že jest již
čas, a že toho nikterakž již déle trpěti a snésti nemohú. Tu pan purkrabie psal jest
Mělnickým, oznamuje jim, jaká žaloba na ně de, a při tom jim rozkazuje, aby takovú
věc zase napravili. Tu mu dali zase odpověď, napřed se.k tomu ke všemu znali, že
sú to činili, než naposled napsali, Ze ho najsá povinnovati poslúchati, a tak více
několiko kusů mu napsali dobře posměšných. Pak tu jest purkrabie na tom byl, aby
obsílal již vedle práva; a zasě mu to bylo velmi na mysli, že by byl nerad zemí
hýbal do toho sněmu. Co jest s stranami mluvil, nemohl jest nic zjednati, než
mluvil, „že sem je k tomu přivedl, že toho sčekání míti mají až do sněmu“. A potom
snad čtvrtý den toho hajtmana pénuom Waldštajnóm propustili. Co pak z toho déle
bude, to již na tomto sněmě zvíme; neb mně i jiným jest se zdálo, Ze sü velikü
věc učinili.
Což se pak mého soudu dotýče u Hory, račte věděti, že sem já se ještě ne-
soudil: neb sem čekal, až by poručníci s Jandovú sestrů konec vzali, a ten se již
stal, že Jandové sestra jest obdržela.***) S tím dajž pán Buoh nám se spolu ve zdraví
shledati, jest-li vuole jeho svaté božské milosti. Datum Bechinae fer. V. post festum
s. Laurentii oc. Ladslav z Šternberka a na Bechyni, nejvyšší kancléř
království Českého.
A slyším, že se pan Oldřich, děkujíc pánu Bohu, již lépe má, toho já mu
в ргауй věrú rád přeji.
Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožnberka a na Krumlově, pánu, příteli mému milému.
1214.
Petr z Žerotína Petrovi z Rosenberka: žádá o splacení dluhu královského.
V Sumburce 1513, 28. Aug. Orig. č. 3587.
Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane a příteli muoj milý! Zdraví
*) Odtud částečně v Palackého Děj. V. 2. str. 224. Cf. A. Ć. VII. č. 12 (str. 16.).
**) ze Vchynic. ***) Dačického Paměti I. 121 a 838.
