Dopisy z roku 1532. 117
Také list manželce tvé chci rád rozkázati udělati, o kterýž jsi mi psal, toliko
oznam mi při jiném poselstvie, jí-li toliko má samé svědčiti, čili tobě také podle ní.
Kdy pak budeš mieti poslati ty vozy vojanské do Prahy, chciť to, dá-li pan Buoh,
při jiném poselstvie oznámiti, jakoží jsem též prvé psal. Dán na Teplici v uoterý na
den sv. Abdona léta XXXII.
Urozenému a statečnému rytíři Jiřiekovi Bachtlovi z Panthenova a na Liblicích oc,
mému milému.
Věz, když sem dnes přijel na Teplici, tehdy pfijel ke mně Semín, kteréhož
jsem do Prahy posélal a rozličné mi noviny přinesl: ale vždy jim nerozumím, když
se jedny s druhými nesrovnávají, a protož o tom nyní psaní zanechávám ; nežli po-
sélámť teď přiepis, co by císař Římský a král, pán náš, JJMti měli mieti lidí proti
císaři Tureckému na tento čas bojovných, když se strhnou.
A což se dotýče drábuov Pražských, také jsem se ptal na Semínovi, co o tom
tam v Praze slyšel o jejich neřádu: i praví, že nic.
965.
Kryštoforovi z Švamberka o výpravě válečné proti Turku, o svatbě syna jeho Hendrycha
s dcerou pana Jana z Pernšteina ac.
Na Teplici 1532, 31. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 8990.
Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli,
toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Psaní, kteráž jsú vám dodána
nedávno ode mne, měl jest z těch posluov jeden, kterak jsem byl poručil, prvé k vám
jíti nežli na Blatnú; než kudy jest to přišlo, že jest prvé na Blatnú šel, toho ne-
viem. A také psal jsem vám z Krupky, ježto se naději, že jest vám to z Blatné
posláno V pondělí minulý, a protož, což jsem vám psal, nezdá mi se potřebí toho
mnoho tuto opakovati. Nežli toto račte věděti, což se služby jiezdným dávání dotýče,
tak jest svoleno: abychme po Xti zlat. rejnských dávali zbrojným lidem, a husařóm
aneb kozákóm po VI zlat. I těch jsem sobě zjednati nemohl, než slyšeti, že by pan
Jošt z Rožmberka zjednati sobě dal kozákuov a pan hofmistr najvyšší husařuov ;
a syn muoj mi psal, Że by, jako včera týden minul, jel tudy k Blatné Rejštejnar,
kterýž jest aneb býti má polniem maršálkem u vojště českém, a že by tu v Blatné
mluviti měl, jako by měl poručení od krále JMti, aby žádných husařuov anebo ko-
zákuov nepřijímal anebo pod tiem strojem [sic]; pak toho neviem, také-li se to ne-
vztahuje na jiné, než snad, cožť jest na sněmu svoleno, mělo by mieti svuoj pruochod.
A jakžkolivěk jest, jáf jsem sobě ještě svého počtu jiezdných zjednati ne-
mohl, neb i ten, kohož jsem do Míšně posélal, vrátil mi se zase, než proto předse
své pěší poslati chci; a pravil mi pan Rudolf z Bínu, hofmistr Míšenský oc, Że tam
