116 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Iwa z Rožmitála 1508— 1535.
tom psal; paklif se bude zdáti ke mně naschvál posla poslati na Teplici, to muožeš
učiniti.
Což se dotýče těch vojákuov anebo drábuov: takť jsem je dal zjednati, jako
Pražané, a kdybych byl mohl lépe zjednati, byl bych to rád učinil, a byl by mne
nà to Kroupa nenamluvil, abych jim více dal, kdybych byl mohl jinde laciněji je
mieti a odjinud nežli z Prahy, ač také nejsú to vše sami Pražané anebo jejich
obyvatelé, než také odjinud. Nebo nechtěli jsú v těchto krajiech pěší bráti nežli po
čtyrech zlatých rejnských na měsíc, i když mi žádný laciněji zjednati nemohl, ani mi
kto oznámil, aby mi se to zjednati mohlo, i přijal jsem to za vděk, cožť jest mi se
zjednalo. Což se pak drábuov Pražských dotýče: mně se to zle líbí, co jsü pfedse
brali, kterak jsi mi psal, ježto bych tomu nerad byl, aby se moji téhož dopustiti
měli, jakož jsem jemu Kroupovi o to mnoho psal, i také prvé to jsem jemu oznámil,
kterak bych chtěl, aby se tak zachovali, jakž býti má, ale ne jináče. | Také což se
dotýče dvů vozuov z Lysé poslání, jednoho prázdného a druhého s pěšími, i při
kterémž jsú pěší tvoji a jeden jiezdný, kteříž by měli býti pod spravovániem Vinaře:
i coží se ještě zdá, aby ještě více pěších bylo při tom voze, kaž je zjednati, neb
mněť se zdá, že muože býti blízko ke XXti, neb jeden jiezdný snad málo více za-
městkná nežli dva pěší, poněvadž i podle svolení sněmovnieho má býti XXti pěších
k jednomu vozu a forman a povozný, a k jednomu vozu deset jiezdných, i to bude
dvénásob pěších proti jiezdným, a proto předse forman a povozný. A poněvadž jsi
formany dal zjednati k těm vozóm, také daj zjednati povozné, a káži jim též platiti jako
pěšiem; a ať mají forman i povozný zbroje na voze, jakž na pěší náleží, neb za to
mám, že budú moci také býti položeni v ten počet mezi pěší jako i jini drábi. Mají
mi přivézti do Prahy na vozy hákovnice i také pavezy pro pavezníky z Blatné, i také
něco prachuov a kulek hákovničích.
Což se Arnošta lantfojta dotýče, poněvadž jest již ta věc prvé srovnána, chci
to opatřiti, oč jest německy psáno, i také což se jiných dotýče эс; nežli toho sem
v tom sepsání nenašel, kteréž jsi mi poslal, co jest dlužen panně převoře Světecké,
ježto na to má list nebo dva, a jestliže se dobře pamatuji, jest toho sto kop míš.
anebo českých; ježto byl jsem již připověděl dáti při svatém Jiří podle toho zapsání,
abych to vyvadil, a již jest mne z toho napomenula, abych jí to dal, a jaki mó na
to jistotu, to vyvadil. Pak ač jsem jí ještě nedal, než nerad bych svým rčením zpátkem
šel, o čemž i Arnošt vědomost má, a takových jí jináče dáti nechtěl, než aby mi
jistotu vrátila, kteráž na něho i od něho jest. Jakož jsi mi také psal o manželku
jeho, co se jí ještě ode mne dáti má: i nadál jsem se, že jest již dáno, ale snad
tudy sešlo, když se těmi penězi prodlelo od Horńateckóho ; neż má jest k tomu dobrá
vuole, aby jí dal z těch peněz od něho XXXV (P gr. č., poněvadž jí o to, kterak
jsi mi psal, pozuostáno.
