Dopisy z roku 1531. 59
jednání poddali, jistě bych rád, aby ta věc brzo přátelsky srovnána byla, a chtěl bych
i v slušné místo naschvál o to jeti, než nyní jsme daleko od sebe s panem hof-
mistrem najvyššiem.
Také což se dotýče toho měřiče: i jest mi divné, proč vám není dán podle
té žádosti, kterúž jste na najvyssieho pana komorníka vzložili. A jakžkolivěk jest,
prosím vás, pane pfieteli muoj milý, když bude mezi námi poselstvie, pošlete mi
přípis toho rozsudku anebo nálezu, kterýž jest mezi vámi a Trmalem na soudu
zemském učiněn; zdali by se tu mohlo něco toho najíti, Ze z povinnosti měl by vám
měřič na vaši žádost vydán býti k té potřebě, kterúž jste panu komorníkovi oznámili.
A což se pana komorníka a vás dotýče: žádám vás, že sobě toho neobtížíte,
abych ještě toho z sebe neskládal, oč jste na panu hofmistru najvyššiem a na mně
přestali; nebo vězte, pane přieteli muoj milý, že, dá-li pán Buoh, mám se shledati
tento pondělí najprvé přieští s panem Krystoforem z Švamberka, švagrem mým,
v Horaždějovicích, nebo jsme tu položili rok o některá jednání panu Janovi z Rozm-
berka a některým více, že tu také býti mají. I poněvadž to znám, že jest pán
z Švamberka váš dobrý piietel, mim úmysl o ty věci s nimi rozmluviti a potom
vám také něco napsati.
Nerad jsem tomu, že ten kněz opat vám se nehledí zachovati, neb byť bylo
na mé vuoli, a on vám se tak podle vuole mé zachovával, drZiem o tom, Ze by to
bylo jemu i tomu klášteru k lepšiemu; než troštuje-li jeho kto nač stranně, neznám
na tom jeho užitku.
Také jakož jste mi psali, pane přieteli muoj milý, což se pana Ludvíka Zají-
mače dotýče: i dal jsem také na jeho psaní jemu odpověď a mám za to, že vám to
oznámí, a protož vám tuto o tom mnoho nevypisuji, než jistě, v čemž bych jedné
slušně mohl, rád bych pro něho přátelstvie učinil. A všemohůúcí pán Buoh rač dáti,
abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra.
Urozenému pánu, panu Michalovi Slavatovi z Chlumu, z Kośmberka a na Kostelci sc
panu přieteli mému milému.
O čemž jest vám psal pan Švamberk a potom já, i pokudž se, pane přieteli
muoj milý, pamatuji, tento spuosob jest mi oznámen, že by pan purkrabie mluvil
na tento rozum snad v Budějovicích: jakož měl jest pan Slavata nějaků nesnáz
anebo soud s Trmalem, i nic to není, než jest nějaká věc jiná mnohem těžší, žeť
s ní s těžkem pan Slavata vyjde, a jako by se jemu zdálo nepodobné, abyšte vyjíti
mohli. Ale o tom nepochybuji, že pán Buoh všemohúcí nevinných a spravedlivých
neráčí opúštěti, než tak, jakž jste mi psali, že na čas ráčí na lidi dopouštěti obtiež-
nosti a tudy zkušovati lidi v trpělivosti a potom dáti zase pomoc s potěšeniem, aby
ráčil spravedlivé utěšiti; neb kdyby nikda na člověka nepřícházelo protivenstvie, mohl
by nékto i na pana Boha pozapomeniti a ponékud snad se domnievati, že není člověk
