z roku 1500. 523
V té při, kteráž jest mezi Martinem z Hlasiva s jedné, a Václavem Vlčkem
z Čajnova s strany druhé. Jakož on Martin pohnal a vinil jej Václava z nedrženie
smlouvy a z dluhu LXIV funtuov mince rakouské neb zlatých rýnských a k tomu,
což se Zygy z Třeboně dotýče, ze XXXII zlatých rýnských, ukazuje na to některá
svědomie. Proti tomu on Václav Vlček odpíraje ukázal kvitanci, kteráž ukazuje a se-
znává, že by jemu Martinovi všecku službu zaplatil i jeho desátníku. K tomu ukázal
jest také týž Václav i přiepis smlouvy, kterýž ukazuje, že týž Martin přijal jest XIV
funtuov, a že by viece neměl co bräti, poněvadž register nenie, a týž Václav na
registra se táhl. Tu JMt pán, pan Vylém z Pernšteina na Helfenšteině sc., najvyšší
hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše
puohon, žalobu i odpory a jich s obú stan pře líčení, takto vypověděli: aby týž
Martin jemu Václavovi Vlčkovi registra položil, a tu což vokáže registry těmi spra-
vedlivě, aby jemu týž Václav dal. Stalo se v pátek po svaté Alžbětě.
R IL 1. 184. a.
1015.
Mezi Purkhartem Arnoštem z Kestřan a Václavem Adamem z Drahonic o postavení člověka
pro nevrácení prstenů. 1500, 20. listopadu.
Purkhart Arnošt z Kestřan pohnal Václava Adama z Drahonic a z Ploskovic,
aby člověka svého Bláhu z Drahonic postavil před najvyšším panem hofmistrem krá-
lovstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil ho z nevrácenie dvú prstenuov zlatých,
kteříž za XXII zlatých uherských stáli. VloZen puohon v pátek před svatým Ja-
kubem [24. července].
V té při mezi Purkhartem Arnoštem z Kestřan s jedné, a Václavem Adamem
z Drahonic s strany druhé. Kde týž Arnošt pohnal téhož Václava, aby člověka
svého Bléhu z Drahonic postavil před najvyšším panem hofmistrem královstvie
Českého a raddami krále JMti, kdež ho vinil z nevrácení dvú prstenuov zlatých oc.,
tak jakoż puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vylém z Pernšteina na Helfen-
šteině oc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, vyslyševše žalobu, odpory i svědomí, kteréž jest Arnošt ukazoval, kterémužto
svědomí Bláha člověk Adamuov neodpíral, než znal se, že jest jeden prsten nalezl
a ten že děvečce dal a ta děvečka pastorku Arnoštovu, takto o tom vypověděli:
Poněvadž on Blažek k tomu nalezení toho prstena znal se jest a pryč jej dal, aby
ten prsten zase vyjednal od dneSnieho dne ve dvü nedělech pořád zběhlých, aneb
aby mu jej zaplatil, zač by stál, a druhý aby mu také vrátil. Pakli by ho vrátiti
nechtěl a pravil by, že ho nemá, aby to zpravil hned, že ho nemá ani měl, ani by
co o něm věděl. Stalo se v pátek po svaté Alžbětě.
R. III. 1, 227. b.
