504 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké
milostivější králi; bychť znal, že by se v těch věcech jináč k VMti zachovával, ne-
tajil bych toho nikoli před VMtí. A VKMti pokorně prosím, přečtúce tyto věci,
kteréž VKMti píši, račtež je ztrhati a spáliti dáti.
Najmilostivější králi! Také jsem zpraven, v jistotě, že by k VKMti jeli pan
komornfk [Jan z Selnberka] pan Kostka a Špetle a Rendl pod tím zpuosobem, aby
o rozličnee věci s VKMtí mluvíc, k tomu přivedli, aby VKMt ráčila pikharty trpěti
a to VMti předsevzietí o nich změniti; kdež já VKMti prosím a z povinnosti napo-
minśm, aby VKMt znajíc takový jich úmysl a žádost, neráčili k tomu přistupovati
a toho jim povolovati, neb VKMt ráčí to znáti, co by z toho VKMti i také dědicuom
VKMti mohlo přijíti i také nám, kteříž se VKMti věrně, upřímně a právě přidržíme
i dědicuov VKMti se přidržeti buohdá chceme, duokudž nás hrdla a statku našeho stává.
Neb račte VKMt věděti, nebudú-li moci co jiného zjednati u VMti, ale budú jediné
tomu prodleni jednati, a oni v tom tasu aby se sílili, a to pod tim, aby je samy VMt
ráčili slyšeti; než mně se zdá, a6 se VMti líbí, poněvadž sú je páni jich k tomu
potähli, že po mistřích znají napraviti [....] ještě aby při tom zuostáno bylo, neb
jim nic těžšího není než to.
310.
Nejmenovaný [Jindřich z Hradce| Janovi [z Kunovic, královskému sekretáři] o zachování oba-
polného jich přátelství.
Bez místa i data, (asi 1505—1506). Konc.
Domine Joannes, příteli muoj milý! Psaní sem tvému porozuměl, v němž do-
týčeš, že bych k tobě nějakú nelibost jměl a že by mi někdo něco na tebe pravil:
Muoj milf domine Joannes, pán Buohť mi jest svědek, žeť sem já k tobě to přátel-
ství vždycky zachovával, na kterémž sem se s tebú rozjel, neb sem já ten člověk,
s kajm chci dobře býti; že sem věrně a upřímně, žádné jemu k zkáze přátelství
nedávajíc, a také tomu bych rád, aby od toho žádná příčina dána nebyla.
Ale, muoj milý domine Joannes, skutek pravdu nachází; Vieš ty to dobře,
že poslové moji, kteréž sem u JMKské mieval, nikdá nemohli vypraveni býti v ně-
kolika nedělích, a jiní kteříž po mých poslích přijeli, ti jsú bývali vypravováni na
pospéch, a nikdy jsi mi nepsal, proč si mých posluovo nemohl vypraviti a pro jaki
příčinu, aneb byl-lis jakými potřebami pilnějšími zaneprázdněn, jakož znám, že ty
bez toho býti nemuožeš, ješto mi to dosti těžko na mysli leželo. Druhé, byl si teď
o sv. Martině v Praze a věděls, že já sem na hradě Pražském, nepřišel si ke mně
nikdy; já sem tobě po panu Štěpánovi vzkazoval a prosil; aby ke mně přijel aneb
přišel, nemohl sem toho na tobě obdržeti; já bych k tobě byl rád doluov sjel, ale
pán Buoh mi jest svědek, že pro množstvie souduov úřadu mého, kterýmž při tom
času byl sem zaneprázdněn, nic sem tomu učiniti nemohl; ale ty ješto si žádnými
