500 C. XVIL Listiny Jindřicho-Hradecké
že plot ten a ta hradba, kteráž tu na potoku do toho rybníku jdúcieho jest, nemá
svedena ani kterak zahynuta býti ke škodě pánóv sirotkóv a toho rybníku, ale ten
plot má tak býti tu a na tu výsost, kteráž od starodávna byla vdělána, i opravována
má býti beze všeho převyšovánie, a to až do let panovánie pánóv sirotkóv svrchu-
psaných; a budeliť sě pak zdáti Mikulášovi svrchupsanému neb jeho budúcím jakú
ještě dále o ten zájezdek mieti spravedlnost, když páni svrchupsaní v panování svém
budá, o to spolu uházeti budú, jakž sě jim zdáti bude. Na svědomie těchto úmluv
svrchupsaných já Arnošt z Leskovce na miestě sirotčiem, a Mikuláš z Štítného vlastní
své pečeti dali sme přidáviti k tomuto listu; a pro širšie svědomie i na budûci
pamět prosili sme urozeného pána, pana Jana z Stráže, pana Václava z Leskovce
a Mikuláše ze Strhařova, purkrabí Strážského, že jsú pečeti své na svědomie svrchu-
psaných věcí dali pritisknúti k tomuto listu. Jenž dán jest a psán v Hradci Jindři-
chově leta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého padesátého sedmého, den
svatého Floriána.
Všech pět pečetí odlípnuto; první z vosku žlutého, druhá z černého, třetí z červeného, čtvrtá z žlu-
tého a pátá z černého.
307.
Vácslav z Vrchovišť na Žirovnici Jindřichovi z Hradce, že vodu v rybnících svých nenadržuje
ani zvěř na zboží jeho neštve.
V Žirovnici, 27. července 1489. Orig.
Urozený pane, pane mně přieznivý. Službu svú VMti vzkazuji, étéstie, zdravie
i prospěšenstvie ve všem dobrém VMti rád bych s pravú vierú přál jakožto pánu
mně příznivému. Jakož VMt psáti mi ráčila o rybníciech mých, o Budínu a o tom
nad Vlčetínem, že Бу УМ někdo zpravil, že bych je velmi nadržel: i raéte VMt
védéti, že Budína nenie třetina vody, a že jiZ ani splavem ani splavní trúbou
voda nejde, než toliko kbelem; a ten nad Vlčetínem jest pust, nenie zastaven.
Nebť sem já to opatřil, abych sám škody neměl, učiniv na to náklad veliký, i VMt
a VMti lidé tudiež; a to bohdá tak opatřiti miením, že já ani jiní skrz mé rybníky
škody mieti nebudou, leč by milaj Buoh jinak dvorně dopustit ráčil. Také, pane
milý, jakož VMt mi píšete, což se lovuov a tóch myslivosti dotýče: jistě mi račte
věřiti, že sem já letos s chrty ani moji ani s jinü myslivosti tří zajiecuov všech na
VMti zboží i na svém neuhonil, než v vochozi sem jich několik zabil, ale na svém.
Než bych byl od VMti psanie toho neměl, mienil sem teprv honiti, a byl bych se
tiem před VMtí pochlubil i před jinými; ale poněvadž již to znám, že by to VMti
proti mysli býti mělo, netoliko zajiece ale ani veveřice na VMti zboží bych já ne-
mienil zabiti ani muoj žádný; neb sem se toho nemienil nikdy dopustiti, bych co
VMti proti mysli učiniti měl, než mienil sem VMti i ještě miením netoliko zajiece
