z roku 1407—1457. 499
mecká Radüní: o takovú nesnáz a puotku chtě miesto učiniti; prvé a ponajpry vy-
sielal sem na to lidi dobré a staré, aby tu takovúů věc ohlédajíc miesto a konec
učinili stranám obojím podle podobnosti. Ale že ten běh tudy nemohl sě jest konati
a srovnati na miesto, a já vždy v té mieře napomínán a starán s pilností sem byl
od svrchupsaného Mikuláše z Štítného, aby sé jemu a lidem jeho miesto a konec
stal dle spravedlnosti, k tomu takovému ovšem častému obsielánie žádán i nabiezen,
do Hradce sem na schvále přijel, a sezval sem a zobsielal k tomu mnohé dobré uro-
zené lidi a úředníky z jiných panstvie, i také služebníky staršie pánóv sirotkuov
a své v té mieře mnohé také i jiné přátely své, zejmena najprv urozeného pána,
pana Jana z Stráže, urozené panoše Václava z Leskovce bratra mého, Víthu ze Rza-
vého, purkrabí Chúsnického, Jarohněva z Úsušie hajtmana Třeboňského, Jindřicha
z Leskovce syna svého, Pelhřima z Údimě purkrabí Hradeckého, Jana Čiluda z Pa-
lovic, Viléma z Onšova, Jana z Hobzie, Prokopa a Jana bratří z Vojslavic, Mikuláše
z Strhařova purkrabí Strážského, Prokopa z Štítného, Kašpara z Vlasenice, Jana
z Brúmovic, i jiné také mnohé obecnie dobré lidi staré a k takovým věcem rozumné
a rozšafné; s nimi se všemi dobrými lidmi vyjel sem k ohledánie a opatřenie těch
mezí a hranic i také zájezdku toho rybníku svrchupsaného. A v tom když již takové
meze jsü přede všemi těmi dobrými lidmi i přede mnůú okazovány s obů strand,
s vědomím i lidmi starými provedeny i vystaveny, z rozmyšlenie zdravého i také po-
tazu rozumného a ovšem nekvapného, všem dobrým lidem svrchupsaným spolu se mnû
i mně také tudiež spolu s nimi což v tom vidělo sě slušného a podobného i spra-
vedlivého, pro dalších nechutí a nesnází ukrocenie, hned tu a na tom miestě o ta
[sic] meze miesto a výpověď učiněna jest skutečná; a to již tak podle vykázání a za-
sazenie kamenóv mezních i vrb a podle rozkázání dobrých lidí jmá držáno, zacho-
véno i s obû stranú nepřerušeno býti v časech budúciech obyčejem nižádným. Kte-
różto o těch mezech stranám svrchupsaným obojím, mně totižto na miestě sirotčiem
a úředníku i purkrabí jich s jedné, a Mikulášovi Štítnému z strany druhé, vyřčenie
a nalezenie i rozdělenie konečně líbilo sě jest a dobrovolně přijato a budúcně tiem
hýbáno býti nemá, neb jsú ty věci slušně rozděleny bez ukrácenie stran obojích.
Item, také dále což sě zájezdku toho dotýče, svrchupsaný urozený pán i dobří lidé
opatřivše, rozváživše i rozumně to před зё vzemše, takovéto také s potazem roz-
umným, učinili jsú rozeznanie a rozdělenie, a strany obě, sirotčí totižto i Mikulášovu
z Štítného, na tomto jsú postavili; jakož sě v dole píše: aby z strany sirotčie ke
dni uloženému byla dva služebníky a dobrá druhy k tomu vyslána, a Mikuláš Štítný
také dva přátely má vyslati; ti pak dobří lidé s obú stranü mají ohledati takové,
jestliže co za mého drženie a poručenstvie toho zájezdku jest přiděláno neb pový-
šeno a jim ztopeno výše, než jest prvé bylo, to má těmi dobrými Нат! rozkázáno
býti a po nich bez zmatku opraveno. Než toto jest znamenitě hned tu vymienčno,
