z roku 1529. 485
poraziti i zahnati budeme moci. Neb sám pán Buoh jest, kterému, jak písmo praví,
netoliko není nemožné ale i velmi snadné a lehké dáti vítězství a triumf tak dobře
v malém počtu lidí jako u velikém, a my s Davidem svatým zjevně uznáváme ne
v meči ani v kopí, ne v vozích ani v koních, ale v rameně svrchovaného spaseni
býti, všickni ti, kteří doufají v něho. On jestliže s námi bude a za nás bojovati
ráčí, kdo proti nám?
Ale poněvadž k takové výpravě a tažení znamenitých peněz (na nichž vždycky
všecky války záležejí) jest potřebí, a my jich v královstvích a zemích našich nikoli
zpuosobiti nemuožeme, protož napomínáme spolu i rozdílně všech, nad kterými vzý-
váno jest to nejsladšejší a nejlibější Ježíše Krista jméno, ať sami v sebe stoupí, oči
srdce svého otevrú a bedlivě rozváží, co a jaké jménu křesťanskému nebezpetenstvi,
jestli snažně retovati nebudůú, nastává; a k tomu ať na to šetří, jak žalostivě mnozství
tisíc v Krista věřících duší každého dne od těch krvavých a nelítostivých nepřátel
Turků se zajímají a z vlastí a domů svých v daleků službu a nevolnost ženou a vy-
vozuji, manželky jich o poctivost přicházejí, panny násilé trpí, nemluvňátka od prsí
mateřím svým odtržená mordována jsou, a starci již na letech sešlí k věcem válečným
ani k dílu nezpuosobní po mnohém teež trápení co jiná hovada se zabíjejí, jiní pak
k kopání písku, k pálení cihel, k hledání kovů do doluov a k jiné nesnesitedlné slu-
žebnosti jhu, jako dobytek jsou prodáváni. A pod tím kolikrát sto tisíc lidu od víry
pravé křesťanské k tee ohavné Machometově pověře a sektě každého dne pohrůž-
kami, mocí i mečem přinuceni bejvají. Ješto žádnému tomu, kterého srdce k jménu
pána Krista jest náchylné, tak lehce takovü neslechetnost a posméch sobě vážiti
nesluší, aby proti puovodníkóm jí nercili statku a zboží svého, ale i vlastního života
a krve neměl naložiti.
Aniž pochybujem, ó muži křesťané! jestliže tímto ohněm lásky a milování
Boha spasitele i blížního svého jsouc podpáleni, jeden každý z vás jako dobří roz-
šafní šafáři z statku sobě z milosti a dobrotivosti božské propuojčeného v takovým
nebezpečenství něco podlí možnosti své aspoň místo almužny (začež vás, abyšte
učinili, my z horlivosti křesťanské nejvyšší prosbú i prosíme) udělíte, že my spole-
hnüce na milost a pomoc pána Boha zástupuov, netoliko toto nynější nebezpečenství
vám a hrdlóm vašim nastávající (tak jakž to učiniti celým upřímým srdcem míníme
a žádostivi jsme) odženeme, ale i ty, kteří jména křesťanského bratří naši v dlouhé
a jako Faraonově aneb Babylonské službě obtěžováni žalostivě jsa, těžší, nežli jaká
smrt, život v vazbách a v vězení vísti musejí, bohdá vysvobodíme, a do vlasti jejich
zase je uveda, k první svobodě navrátíme, a s pomocí boží tak daleko s vojskem
a vítězstvím naším potáhneme, až zase město svaté Jeruzalém, pohřebením ukřižo-
vaného pána Boha Ježíše Krista zvelebené a oslavené, a hrob ten, který on, jsa
umrtven, držeti za tři dny ráčil, v moc naši zase dostaneme, a tu klaněti se jemu
