46 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508— 1535.
jakž podle práva jest, abych svého člověka v tom, tak jakž mi náleží, opatřil i také
sebe, což by mi v tom ublíženo od nich bylo. Než té naděje sem, že to tak ráčiete
podle této žádosti opatřiti, aby nebylo potřebie k tomu pfijit. Odpovědi žádám.
Datum ut supra.
Urozenómu pánu, panu Janovi z Rozmberka sc, mistru převorstvie Českého oc, panu
přieteli mému milému.
I toto mi se také vám zdálo oznámiti, že jsém zpraven, že ta jistá žena
Vdolková z Kozlova jest tomu mému člověku Štěpánovi několiko kop dlužna, i snad
by ráda touto nesnází jeho zaplatila. I raéteZ pováziti, jaky jest to zpuosob anebo
spravedlivost, ježto takové věci na téhož mého člověka dopustiti nemfnfm, neb mi
náleží před bezprávím jeho opatrovati; než dovede-li se co na něho přede mnůú ne-
slušného, chci se v tom také spravedlivě zachovati.
866.
Posílá Jindřichovi z Ryzmberka přípis listu přiznavacího k berni, však co se má dáti z tisíce
a čím poddaní lidé přispívati mají, toho že mu ještě odeslati nemůže.
Na Velharticích 1531, 13. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál.
Urozený pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho
bych vám věrně přál. Jakož jste mi, pane švagře muoj milý, psali o přiepis listu
přiznavacího k berni aneb k pomoci, jakž jest svoleno, i teď vám jej posélám. Nežli
což se má dáti z tisíce anebo ze sta kop, toho vám ještě oznámiti nemohu, nebo
dokudž se lidé nepřiznají, kdo zač má, tehdy nemuože to býti vědomo, než když
se priznajf, tehdy když se to zsummuje, zač všickni mají, tehdy tepruva budeme
moci védéti, což se na koho dostane dáti z tisíce anebo ze sta kop. Také, pane
švagře muoj milý, jakož jste mi psali; abych vám poslal sepsáno, což se ukládání
na lidi pomoci k berni dotýče: i ještě toho nemám pořádně sepsaného, ani také
což jsou páni z Rožmberka na své lidi uložili; než když to najdu, rád vám poslati
chci. A pán Buoh všemohúcí rač dáti; pane švagře muoj milý, abychme se spolu
šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra.
Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí.
Teď vám zase, pane švagře muoj milý, posélám ten přiepis, kterýž jste mi
poslali, co byšte chtěli radám komory krále JMti psáti: i mně se zdá, že to muože
dobře býti, a protož jsem nic neopravil, krom maličko na straně jsem napsal, ač
bude-li se vám to líbiti, toliko proto, aby něco bylo patrněji, což činiti mají a dáti,
že to mají učiniti na místě JMKské.
