z roku 1514. 417
[ležení v Luži] A kdož by tento list měl... Dán v pondělí po svaté Kedrutě leta
božieho tisícího pětistého čtrnáctého.
Všech 6 přivěšených pečetí jest zachováno.
234.
Johanka z Vlasenice kvituje pana Adama z Hradce z 650 kop gr. míš.
V Telči, 14. srpna 1514. Orig. perg. č. 267 b.
Já Johanka z Vlasenice vyznávám tímto listem všem vuobec, kdež čten nebo
čtúcí slyšán bude: Jakož urozený pán, pan Jindřich z Hradce, najvyšší někdy pur-
krabie Pražský, mocný otcovský muoj poručník dobré paměti, ráčil jest k sobě z statku
mateře mé přijíti puolsedmasta kop, na groš míšenský počítajíc, jakož na to týž pán
ráčil jest guitanci udělati mateři mé paní Ofce z Vojslavic; ale potom po smrti
téhož pana Jindřicha z Hradce pan Jindřich z Prostého a z Batelova, manZel muoj
milý, maje tu guitancí, i napomínal z těch puol sedmasta kop míšenských na místě
mým, a plnú mocí má ode mne jemu jakožto manželu mému pravě, upřímě bez
všeliké vymyšlený výmluvy a přinucení mocně danú, urozeného pána, pana Adama
z Hradce, syna vlastního a dědice téhož pana Jindřicha z Hradce dobré paměti;
kdež potom o to urozeným pánem panem Janem z Lomnice a na Meziříčí, hajt-
manem markrabstvie Moravského, obě straně sme slyšány a smluveny, tak že mi
týž pan Adam z Hradce na místě pana otce svého nebožtíka těch puolsedmasta
kop na míšensko jmá dáti a vyplniti, jakož ta smlúva sama v sobé šíře svědčí. Já
Johanka z Vlasenice nahořepsaná, a na místě mém a spolu se mni pan Jindřich
z Prostého, manžel muoj, přijali sme všicku tu summu, to jest puol sedmasta kop
na míšensko, zúplna a docela od téhož pana Adama z Hradce, a všecko nám u pří-
tomnosti mé osobné hotovými dobrými penězi zaplaceno jest. I protož já Johanka
z Vlasenice svrchupsaná již psaného pana Adama z Hradce, dědice a budúcí jeho,
sama od sebe i svých dědicův a budúcích i od každého živého, z těch puol sedma
sta kop na míšensko počítajíc, kderéž jsem hotové od JMti vzala, tímto listem gui-
tuji, propúštím a mocně prázdna činím k věčnosti, tak že ani já ani žádný mým
právem, chtěl-li by jaký míti po mně, nemáme a nebudeme moci častopsaného pana
Adama z Hradce, dědice a budúcí jeho z těch puolsedmasta kop na míšensko viniti
ani napomínati ižádným vymyšleným právem k věčnosti. Pakli bych já svrchupsaná
Johanka z Vlasenice, aneb kdoż by kolvěk jménem mým, chtěli bychme napomínati
a viniti z těch puolsedmasta kop groší míšenských již psaného pana Adama z Hradce,
dědice aneb budúcí jeho, tehdy já Johanka z Vlasenice vyznávám tímto listem všudy,
že bych z nich křivě a neprávě napomínala, neb jsem je prve všecky zúplna od již
psaného pana Adama vzala. A prosím vščho práva duchovního i svědckého, aby mne
o to s již psaným panem Adamem z Hradce, dědici a budúcími jeho, žádným oby-
