Dopisy z roku 1530. 37
Posélámt také list, kterfZ jsem psal panu Janovi z Rožmberka: i pošli jej
jemu do Strakonic, a zdá-liť se, na koni některého svého pacholka. A odpověď ať
žádá, a pojede-li ráno, snad se ten den zase na Blatnú vrátí, a tento muoj pacholek
af tu na Blatné odpovědi dočeká; však muožeš to prvé přečísti, co mi se odpíše.
Takét posélám jednu ceduli purkrabí starému a druhú purkrabí Blatenskému, i kaž
jim je dáti. Také která cedule svědčí purkrabí Rožmitálskému, pošli ji jemu, neb
toliko píši o to, aby mi na hrad Pražský poslal k velikonoci některý řežábek a ně-
který tetřev, a tobě též na Blatnú aby poslal. Také psal jsem ceduli Rosndorfovi,
i pošli ji jemu na Zelenú Horu, píši jemu toliko něco o jeho věc, a při tom ať by
k velice [sic] noci na Blatnú poslal, bude-li mieti něco řežábkuov a tetřevuov.
Zdálot mi se toto také oznámiti, poněvadž s panem Janem z Rožmberka
mám srovnání, což se Prachatic a peněz dotýče oc: i jestliže se dobře pamatuji,
mělo jest něco přivsazeno býti vajmětkuov do rybníka Plastovského, i již toho není
potřebí, poněvadž na podzim měli bychme se děliti o ryby z toho rybníka; než ty
vajmétky od Drahonic budou se moci někde jinde vsaditi, kdeZt se bude zdáti.
A protož o tom brzo purkrabí na Drahonice piš, aby se on v tom věděl čím spraviti.
Což se dotýče Krupky, již bych měl tu věc s panem Joachymem Malzaunem doko-
nati na ten spuosob, jakż jest za tebe najednáno; a také dal jest se se mni v jed-
nání o Teplici na ten zpuosob, že bych jemu větší diel peněz za to zboží u krále
JMti na dluhu mně povinném ukázal, toho pak ještě neviem, dokonáme-li to.
Věz, že již včera sněm jest tento nynější dokonán a zavřen, než ještě jeho
vajpisu nemám, nežli když bych měl, chciť toho přípis při jiném poselstvie poslati ;
než máme ještě práva napravovati a naučení v soudu zemském mají se dávati. A tak
rozumiem, že z těch příčin král JMt neráčí odsud do hodu velikonočnieho jeti,
a já také, dá-li pán Buoh, míniem zde dotud pobýti, dokudž JMKská na tento čas
bude. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shle-
dali. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek před sv. Ambrožem biskupem léta oc XXX"
Adamovi Lvovi z Rožmitála sc, synu mému milému.
Když již toto jiné byl jsem dal napsati, tehdy dodáno mi psaní od tebe skrze
pana Říčanského: pak kdež jsi mi psal o dětech svých, že jsú byli na neštovice ne-
mocni a ještě někteří že jsú, i oznam mi, kterak se mají, též také i Jan, má-li se
zase lépe. Chci dáti s mistrem Benediktem mluviti, aby některý den na Blatnû jel
pro tu potřebu, kterúž jsi mi oznámil. Také což se dotýče těch vězňuov, kteréž
u vazbě máš, kolikž jich kolivěk jest: i ačkolivěk neradbych žádnému ublížil, než
budouli vinni, že by byli hodni trestání, jakž na lotry přísluší, i kaž se k nim za-
chovati podle práva. CoZ se dotýče také těch leder dvojiech s sedly zasedacími:
i chci poručiti Arnoštovi, aby o to nějakú zmínku učinil sc; než obyčej jest, ktož ta-
kovým přátelóm co toho puojčí, že se nerado zase vracuje. Jakož jsi mi také psal,
