338 B. XII. Sněmy moravské
koli poručiti chtěl, nemá se tomu spirati; a zvláště o děvečkách péče buď, aby jim
jich věna nebyla zmrhána.
(149) Item. Ten artikul s starým zřízením zkorrigovati, jakož stojí: „po muži,
máti, dítky,“ má státi: „po muži, máti, má-li dítky“ atd.
(163) Item. V tom artikuli potřebí jest napraviti: JakoZ se treffuje, Ze rukojmé
slíbíce spolu za summu peněz, jeden anebo více z nich ven z země se vyprodávají,
a již rukojmě v zemi zůstalí, povinni za toho vyprodaného platiti; jest spravedlivé,
aby na tom statku, komuž by jej prodal, poněvadž na ten statek jemu věřil, věřitel
svého postihnouti mohl; a poněvadž se každý, kdož kupuje, listem správním opa-
truje, ani ten, kdož statek koupil, svého neztratí. A to każdy aby učinil prve, než
správa přejde.
(164) Item. Toho nálezu toliko polovici jest vepsáno, a i z té polovice některá
slova vypuščena a některá jinač položena. A protož poněvadž ten nález na věčnost
učiněn jest, a žádný nález se měniti nemůže, spravedlivé jest, aby všecek zouplna,
jakž sám v sobě jest, bez ujímání a přičinění stál; najde se v novém tiščeném zří-
zení list LX; a k tomu i druhý nález z knih páně Tovačovského mezi Martinem
z Jalčic a rukojměmi, kteříž jemu za Baršie z Říhovic za správu slíbili, také vepsati.
(168) Item. V tom artikuli napraviti, aby měščané v městech královských takové
ležáky do hospod přijímati povinni byli. Neb se to často trefuje, že jich přijímati
nechtí, ukazujíce toho příčinu, že na patnáste groší dvou koní a dvou osob vycho-
vati nemohú; a to slušně ukazují, poněvadž léta nynějšího od let prvních drahotou
rozdílná jsou. A protož aby první den na dvě osoby a na dva koně po XL gr.,
a potom po XXV gr. dáváno bylo, a lidé k dluhóm svým přicházeti mohli. Nebo
i vejpověd stará markrabě Jošta v Brně učiněná na to se vztahuje, kderéž přípis
v knihách páně Thovačovského jest s slovem B.
(192) Item. V tom artikuli napsáno při konci: a též s svů vůlí dopustí kde
jinde sirotku bejti; má státi: leč s svou vůlí dopustí oc.
Item. Po tom artikuli hned tento artikul, kderéhož také v zřízení není, do-
ložiti a připsati jest potřebný: Žádný pán ani ouředníci jejich aby statkův a peněz
sirotkův poddaných svých let nemajících v ruce své nebrali, nežli ouřadové v městech,
v městečkách a ve vsech jich v spravováni byli, všakž bez vůle panské nikam jimi
nehýbajíce, s vědomostí a vůlí panskou je opatrujíce, i také každého roku sprave-
dlivej počet z nich činíc, tak aby sirotci dojdouc let svých, k penězóm svým již
vyšším s vůlí páně přikročiti mohli. A kdožkoli jaké peníze sirotčí již prve vzal, ty
aby v slušném času v ruce ouřadů položil. A pakli by se kdo tak nechoval, a od
kterého města, městečka, vsi, aneb sirotküv na pana hejtmana vznešeno bylo, v tom
mají od téhož pana hejtmana spravedlivě opatřeni bejti. Neb se to často trefuje, že
páni lidem svým peníze berouc, zas nevracují, a sirotci zvlášť pod jinejmi pány
