296 В, ХИП. Sněmy moravské
Item. Také ktož by koho jímal, jemu bral, aneb škodu činil, neohradě své
cti a nedada tři dny napřed věděti, jakož obyčej jest, a na obydlé jeho, kdež pře-
bývá, neoznámil a se zejména nejmenoval: že ten jmá jmien býti za zrádce a za
nešlechetného člověka.
Item. Také na tom zuostáno: Jakož odpoviedají, nejmenujíce se jeden s svými
pomocníky a z těch pomocníkuo pomocníky: jestliže by se kdy událo, že by pomocník
koho slibem zavázal, sám neodpověda a se nejmenovav v odpovědném listu, že ten
každý, ktož by tak slibem zavázán byl, nebude povinen se stavěti tomu žádnému,
aneb kamž by slibem zavázán byl. A cti jeho to ke škodě nic nejmá býti, že se
nepostavil. Pakli by se kto nad toto zřiezení sám več dáti chtěl, ten to učiň na své
právo. A země tiem povinna jemu býti nejmá.
22. O těch, ktož na koho vyznají na mukách.
Item. Jestliže by se kdy na které popravě trefilo, že by který zločinec vyznal
na pána nebo na rytieřského člověka, že by o tom věděl neb toho příčina byl: že
ten zločinec nejmá utracen býti, než jmá panu hajtmanovi v jeho moc dán býti.
A tu pan hajtman toho jmá, na kohož se vyznává, listem obeslati, jakž by toho po-
třebu znal, aby před soudem zemským stál a z toho se poctivě vyvedl, pokudž pány
to rozsouzeno bude. A ten zločinec při přítomnosti toho, na kohož praví, utracen
býti jmá. Pakli by ten jistý, na kohož ten zločinec praví, k tomu nestál a státi ne-
chtěl: tehdy ten zločinec bude moci předce utracen býti. A jak jmá tomu, kterýž
státi jměl, to váženo býti, to buď při páních súdciech zemských v jich moci.
Než což se měst královských dotýče, jestliže by který zločinec na kterého
z pánuo nebo z rytieřstva vyznal, toho utráceti nemají, než jeho dochovati až do
sněmu najprvnějšícho, a to aby na pana hajtmana a pány vznesli; a což se v tom
pánóm za spravedlivé zdáti bude, to aby s ním učinili.
Item. Při tázánie zločincuo na žádného z panského ani z rytieřského stavu,
ani z měst zejména se tázáno býti nejmá. Než chce-li se kto po své škodě ptáti, daj
na ceduli napsáno těm, kteříž při tázání budú, a oni ptajte se jeho, kam jest to nosil,
neb vie-li kto o tom. Pakli by vyznal na koho z panského neb rytieřského řádu
člověka, ten jmá tam puštěn býti k tomu tázání sám třetí s přátely svými, aby jemu
vuoči znal a pravil. Pakli by se kto na koho buď z panského neb z rytieřského
řádu vytazoval, ten od toho, kohož jest jmenoval, muož pohnán býti, a tu což by
jemu nalezeno bylo, jmá jemu napraviti. Než na psance odsúzeného každý se bude
moci zejména ptáti, buď na panského neb rytieřského člověka.
Stalo se v Olomuci létha spasení našeho tisícieho pětistého šestnáctého, za
úřadu úředníkuo najvyšších práva markrabstvie Moravského, urozených pánuo pana
Jana z Pernšteina a na Tovačově, hajtmana a ty časy najvyššího komorníka, pana
