z let 1455—1457. 267
ji domuov pěkně vypraví a vezme odtaď z Viedně. A také s ním mluv, že jemu
věříme jako přieteli, což jest smluvil, ať by to tak držal a zachoval, a že dcera má
také bohdá má poslúchati jako manžela svého. A ostatek tobě, milý synu, porúčiem,
aby to již opatřil, jakž ty najlép umieš. Dočekajž jie tam, nebť by to byl velmi ve-
liky jeden zmatek, byt nemóla tś tam nalezniti, nebt by k žádnému neměla útočiště,
aby sé ty věci skonaly. A také, milý synu, jakoží jsem před tím o perly psal, budeli
moci býti, že by lot perel takových, jakoží jest próba, za 12 fl. mohl kúpiti: aby
mi kúpil jeden lot, jestliže by měl penieze; pakli by peněz neměl, tehdá jich ne-
kupuj. D. Crumlow f. II. post dominicam Judica 1455. Oldřich z Rozmberka.
47.
1455, na Valticích. — Hanuš z Lichtenšteina důtklivě píše Jindřichovi z Rožemberka,
an mu potupu a hanbu spůsobil, když služebníky své poslal pro manželku, a Jindřich ji po-
slati nechtěl, z čehož že on Hanuš poznává, že by si větší moc a právo osoboval, nežli manžel.
D. na Valticích na den ..... r. 1455. (Něm. L. r.)
48.
1455, 23. April ve Vídní. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje Oldřicha a Jindřicha
z Rožemberka z 50 kop úroku Svatohavelského. D. ve Vídni na den sv. Jiří r. 1455.
(Něm. L. r.)
49.
1455, 2. Mai na Valticich. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje Oldřicha a Jindřicha
z Rožemberka z 50 kop úroku Svatojirského. D. na Valticích v pátek po sv. Filipu a Jakubu
r. 1455. (Něm. L. r.)
50.
1456, 16. Jan. ve Vidni. Hanuš z Lichtenšteina kvituje dotčené pány z úroku, který
měl býti placen o sv. Michalu. D. ve Vídni v pátek před sv. Antonínem r. 1456. (Něm. L. r.)
51.
1456, 13. Aug. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje dotčené pány z 50 kop úroku Svato-
jirského. D. na Valticích v pátek před na nebe vzetím p. M. r, 1456. (Něm. L. r.)
52.
1456, 21. Octb. na Valticích. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje dotčené pány z 50 kop
úroku Svatohavelského. D. na Valticích na den sv. Voršily r. 1456. (Něm. L. r.)
53.
1457, 14. Maj. na Krumlově. — Oldřich z Rožemberka postupuje vládařství synu
svému Janovi. (R. a V. 10.)
