а токи 1453—1455. 265
nebt mi pravie, Zet v Praze velmi mrú. A jižs toho dočkal, žeť za tě putuji, aby
ke mně přijel.
41.
1453, 2. Novb. na Valticich. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje Oldřicha a Jindřicha z Rožem-
berka z 50 kop ûroku Svatohavelského. D. na Valticích v pátek po třech svatých r. 1453.
(Něm. L. r.)
42.
1454, 29. Juli na Valticích. — Perchta otci svému Oldřichovi vyřizujíc pozdravení
od dcery své Elšky oznamuje, že Hanuš, manžel její, jí připověděl všechnu lásku manželskou,
jak se sluší na muže pobožného, a že se tak oba podlé slibu svého k sobě zachovati chtějí. D.
na Valticích v pondělí po sv. Jakubu r. 1454, (Něm. L. r.)
43.
1454, 22. Aug. na Valticích. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje Oldřicha a Jindřicha
z Rožemberka z 50 kop úroku Svatojirského. D. na Valticích ve čtvrtek před sv. Bartolomějem
r. 1454. (Něm. L. r.)
44.
1455, 7. Mart. v Krumlově. — Perchta Jindřichovi bratru svému, těšíc se, že Jan Rous z Čemin
k jednání o její věci poslán bude, a prosíc, aby jí neopouštěl. (L. r.)
Uroz. p. p. Jindřichovi z Rozmberka, hautmanu v Slezí knieZectvie Vratisl.
Svidnického, Javorského atd., fojtovi v Sesti Méstech, bratru mému milému bud.
Modlitvu svü vzkazuji, uroz. p. a bratfe mój milf, a ráda bych věděla, by se
dobře měl, jakožto děkuji Bohu o tobě slyším a srdečněť toho ráda přeji, by se jedné
skuoro k nám vrátil, nebf toho mám srdečnú žádost. A milý bratře, jakož mi píšeš,
že bohdá mé věci dobřě puojdú, a žádaje Rüsa k tomu, a že chceš svú pilnost v tom
mieti: milý bratře! velmiť srdečně děkuji a s veliká naději se tobě těším, a také
mi se to velmi dobře líbí, že žádáš Rúsa k tomu mieti. Nebo kdyží Rús také při
tom bude, budeš moci dobřě na Rúsa ukázati, že on jest od otce a od bratří k tobě
také o to poslán, a takéť se dále bude hoditi i k řěči, ježtoť bude moci mluviti to,
ježtoť je svýma očima viděl. A takté na tom pán i bratr ostal, žeť ho k tobč bez
meškánie chtie poslati, à ját sem také s bratrem na tom ostala, žeť bych nčco mčla
se pány mluviti; a na čemž tu ostanem, tof chci dáti po Rüsovi rozumné védéti
i dále jiných svých potřeb, toť všč dám po Rásovi védéti. A děkujíc Bohu, milý
bratře, dobřěť mi se s otcem vede, nebť mi se zdá, žeť jest jím to pohnulo, coť jest
od jiných lidí o mém bydle slyšel, žeť sobě to viece váží, nežli prve. A takéť viem,
žeť se toho mój pán velmi bojí, žetě to na tě přišlo, a maje za to, žes ty toho pro
nic dopustiti nechtél, by to jednámo bylo bez tebe. Prosím tebe, milý bratře, neza-
