Dopisy z roku 1525. 251
pohotově byli, a Ze sami doma na tento čas zuostati muožete; než za to ráčí žádati,
abyšte svým služebníkóm kázali na hotově býti pro všelikterakú příhodu a potřebu,
jestliže by vám oznámena byla.
Nebo tak jest se ta věc rozvažovala, jestliže by vždy sedláci povstávali
a v Plzni státi ti, kteříž jsü obesláni, nechtěli, a mělo na ně saženo býti, že by bylo
potřebí tím více jiezdných lidí míti a méně pěších; neb kdyby se pěšími sedlskými
přemnožilo, nevíme, kterak by věrnost zachovali; neb jsú mnozí nakaženi, že jest
k víře přihlédati potřebí.
A zdá mi se za potřebné, abyšte hajtmanu Švamberskému poručili, aby lidí
na zámek vašich ani jiných u větším počtu nepouštěli, s kteréž by moci dosti ne-
měli; a není škodné též i na jiných vašich zámcích a našich také opatrnost míti,
byť se mělo i více čeledi chovati; a nevím, kterak jest pan Puota na Ryzmberce
opatřil a pan Raupovský na Kašperce. Neb tohoto bez potřeby nepíši; neb nedávno mi
oznámeno, že by někto rád dobrého zámku dosáhl, snad jakžkoli, a sedláci někteří,
jakž jest tomu rozuměti, že by k tomu pomáhali, snad i na pána svého se neohlédajiec.
Mám psaní nedávno od pana Karla Šumburka, kterýž byl v Drážďanech, že
tam v říši mnoho sedlákuov pobili a potrestali, než když mohou, že se ještě pozdvi-
hují; a z té příčiny že ještě tam i v Míšni lidi na hotově mají, byla-li by potřeba,
aby toho netrpěli, nežli zastavovali. A že jest tam slyšeti, že by čeští sedláci při po-
mezích s německými v nějaké srozumění vcházeli, snad chtějíce se spolu vyzdvihnúti.
A protož před časem a v čas sluší opatrnost míti a zachovati.
Také jakož jste mi, pane švagře muoj milý, psali, kterak jest to přišlo, že
ta jiezda knížecí změnila se místo Rakovníka do Plzně, jakož již ráčí tuto sobotu
[8. července] odsud vyjeti: i to jest se po vašem odsud z Prahy odjezdu stalo. Neb
když někteří přijeli z rytířstva z toho kraje Plzeňského k JMti kniežeti a ke mně,
oznamujíce o těch věcech, což se těch sedlákuov dotýče, kteříž povstali, že jest po-
trebi, aby hloubě kníže ráčil do toho kraje vjeti, a Ze jest jiný kraj Rakovnický:
i z toho jest k tomu přišlo, aby kníže ráčil do Plzně jeti.
Dnes byl sem s kniežetem vdole v Praze v jednom domu na rynku Starého
města, i tu jsú se také někteří páni Pražané ukazovali ve zbroji; ač měšťan, kterak
sem slyšel, s těžkem v tom počtu přes XXti osob bylo, nežli řemeslníci, služební
aneb tovaryši, ježto nejsů sousedé; a bylo jich proto několik pěkných houfuov,
a pravil mi pan Kutnauer, že ten houf četl, kterýž jako za valný položen, že v něm
bylo okolo XT'/;%, a. vsickni, jakż na pěší sluší, na sobě dosti zbroje měli.
Vězte, že jest psal pan Jan z Pernšteina knížeti, ježto to psaní dnes mi
knieže ukazoval, ježto tento rozum jest v něm: že z toho našeho jednání přátelského,
oč bylo s námi mluveno, což se pana Jindřicha z Rozmberka dotýče, nic nebude.
I jakžkoli jest, vždy námi neschází. Však již ta věc stuoj při právu, ač mluveno se
