Dopisy z roku 1523. 235
a zdrávy byly, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že sem něco na svém zdraví
nedostatečen; nežli kterého doctora u sebe mám, tomu se zdá, když sobě hověti budu
a na miestě, varuje se zvláštniech prací, pobudu, že jest té naděje, že mi bude moci
prospěti a nedostatkuov, kteříž jsú na mém zdravie, polechčiti: a protoż ktoż se chce
hojiti, sluší se lékařem spraviti a pro své zdravie jeho uposlechnüti. I z takové pří-
činy netuším, bych mohl o této svátosti [17. dubna] v Praze býti; pak což se vás
a pana Fridricha Donínského dotýče, ač bych jistě byl rád o to pracoval a na ten
čas jednal, tak jakž sem vám prvé psal, ale tuto věc znajíce, nepochybuji, že mi
v tom neráčiete za zlé mieti, a zdá-li se vám, muožete tu věc panu Donínskému
oznámiti. A mám za to, ač se to něco prodlí, ale že proto tiem nic obmeškáno škodně
nebude; a když bohdá budu k tomu spuosoben, bych měl o to netoliko do Prahy,
nežli kdež by bylo toho potřebie, jeti, rád učiniem, aby se to mohlo k konci a k místu
spravedlivému přivésti. A prosím vás, račte mi oznámiti, kterak se na svém zdravie
máte, kteréhož bych vám s pravů věrú přál a přeji, abyšte dokonale zdrávy byly
a všelikterak se dobře a sčastně měly. A všemohůúcí pán Buoh rač dáti, paní sestra
má milá, nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Dán na Blatné v sobotu před
provodnie nedělí léta oc XXIII.
Urozené paní, paní Kateřině z Kolovrat a na zámku Lyském, paní sestře mé milé.
307.
Jaroslavovi z Šelnberka o ztracení ostrova Rodu, o těžkostech v království Uherském, pro ne-
dostatek zdraví že nebude moci do Prahy ke dni 17. dubna přijeti, ačkoliv jest nemalá po-
kuta určena, kdož by nepřišli.
Na Blatné 1523, 11. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag.
Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se dobře
měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče. Nepochybuji,
že již o tom o všem slyšeli ste, coż se Ruodu stracenie dotýče a jaké jsou těž-
kosti v Uherském královstvie. I rač všemohúcí pán Buoh od nás křesťanuov svuoj
hnév odvrátiti a milostí svü svatů nám ku pomoci vhlédnúti a pomoc dáti, ne pro
naše zaslouženie, kteréž jest daleko od nás, ale pro sebe samého a dobrotu вуй svatú,
kteráž jest nesmierná. Nežli podle spuosobuov nynějších, snad jakž se křesťanstvo
rozmnožilo, od bližšicho jest pádu a zkázy nebylo; ač o tom nemáme pochybovati,
že viera svatá křesťanská jistě nezahyne, ale když se umenšuje a těžkost trpie, mu-
šejí praví křesťané nad tím lítost mieti. A muoj milý pane strýče. Jakož sem vám,
sa ještě v Praze, psal, což se nás rukojmie, kteříž za dluhy pana Jana z Walštajna
jsme, dotýče, abychme se do Prahy na den svátosti [17. dubna] sjeli: i vězte, že ne-
tuším, abych mohl pro nedostatek zdravie mého na ten čas tam býti, nežli chci
k tomu dni do Prahy poslati na mém místě s dostatečným poručeniem; a jistě jest
