222 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Ina z Rožmitála 1508— 1535.
trpěli, aby v tom opatření býti mohli, a ktož má k čemu spravedlivost, aby také toho
užiti mohl.
Prosím, oznamte mi, kdy se nadějete ke mně svého příjezdu, nebo mám za
to, že se k něčemu muože trefiti i k dobrému, jakož o tom přemajšlém, nech mne
pak vykládá, jakž kto chce. A všemohůúcí pán Buoh rač dáti, muoj milý pane švagře,
nám spolu šťastné a ve zdraví shledání. Dán na Blatné v pondělí velikonoční léta »c. XXIII".
Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi Tunklovi z Brníčka a z Zábřeha, fojtu
markrabstvie Dolnieho Lužického 9c.
Muoj milý pane švagře! Což se pana Zajimače dotýče, jistěť bych já rád,
aby o to ruoznic nebylo, a zvláště poněvadž některé straně spíše by z toho přišel
posměch nežli co jiného; a které se paní dotýče, mám za to, že jest nyní na Zvíkově
i s bratrem najstarším, ježto ne vše tu na mé radě záleží; než kdyžby brzo bylo
naše shledání, snad spíše by se k tomu nějaká cesta našla, což by se přátelóm našim
obojim trefilo, nežli přijde ta věc k jakému prodlení.
Což se dotýče krále JMti pobytí v Moravě, domnívám se, že jest také jedna
ta příčina, jestliže tu prodliti ráčí, aby se JMKská tím snáze mohl sjeti s králem
Polským JMtí, neb já sem to prvé pokládal za dobré a ještě témuž se naději, kdyžby
JJMtí společní shledání bylo.
Toto mi se zdálo vám také oznámiti, že jest dnes pan Albrecht z Šternberka
u mne zde na Blatné byl; a mezi jinú řečí pověděl sem, že jest mne došlo, že by
někto o mně pravil, když sme se někteří scházeli rukojmie, kteříž jsme za dluhy
pana Jana z Walštejna, že bych mluviti měl něco, ježto by snad králi JMti příjemné
nebylo: pak že já sem sebe svědom, že tu ani jinde nemluvil sem nic toho, což by
mi nenáležalo, a ježto by JMKské najméně v čem ublíženo bylo, že o tom při ta-
kovém našem shledání, kolikrátkoli bylo, žádná zmínka nebyla. I pověděl k tomu, že
jest nic toho neslyšel ode mne, jakož jest pravda; než tomuto rozumím, že někto se
domajšlejí, co ti před sebú mají anebo míti mohou, komuž jest toho potřebí, i před-
cházejí to jako ti, jací jsou; jestliže by k tomu přišlo, jakož snad muože přijíti, že
budou chtíti práva užiti, kteříž podle něho stojí, aby potom někomu z toho vinu
dali nespravedlivě. A já že sem jim s prvními na cestě, málo se tomu divím, neb
také s prvními neřádu sem se protivil.
287.
Václavu Zmrzlíkovi z Svojšína, Petrovi Mladějovskému z Mladějovic a Blažkovi konváři, měště-
nínu města Písku, že k nim vysílá Mikuláše z Rozsedl a Racka z Běšín, aby na místě jeho
při sjezdu krajském v Písku přiznání berně učinili.
Na Blatné 1528, 7. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag.
Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a urozený vladyko, přátelé moji milí !
