206 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535.
JMKské dobrého, vždycky stál a stojím; a v pravdě radši bych doma u pokoji seděl,
nežli o mnohém zaneprazdněvání přemajšlel, ale chtěje povinnosti své dosti činiti
s tou věrnou poddaností, kterúž mi k JMKské náleží zachovati, nemohu všeho mlčením
pomíjeti. Ač mne dochází, že někteří ne o mé dobré, nežli o zlé při JMKské i v ně-
kterých jiných místech starají se: i poroučím to všecko pánu Bohu všemohúcému,
kterýž ráčí znáti tajnosti všech srdcí i pěkná, lahodná a ozdobná slova, jakým se
úmyslem činí; než neodchýlil sem se od dobrého JMKské na pravo ani na levo,
nežli upřémně a věrně JMKské dobrého přeji, a kdaždý [sic] aby při tom zachován
byl a býti mohl, což jest z práva.
Mám v paměti, pane švagře muoj milý, že ste také ne proti JMKské, toho
nepravím, nežli proti těm radám cizozemským a některým zvláštním obtížnost měli
nemalú, než kterak nyní při vás to jest, na to se neptám; nežli to vím, že JMKská,
pán náš, jest mlád a že jest slušné, aby JMt ty rady ráčil míti, kteréž k čemu ná-
ležejí, poněvadž králové šedivý rady mívají. I také sem té naděje, že JMKská proti
tomu není; než byť při JMKské ještě mnoho rad z tohoto královstvie bylo, o tom
sem neslyšel; pak což by JMti najlepšího bylo a nás, JMti věrně poddaných, o tom
bych rád slyšel a z toho potěšení měl.
Takć ste mi psali, coż se pana Jaroslava z Šelnberka, strýce mého, dotýče,
ježto nyní nezdá mi se potřebí mnoho toho opakovati, nežli srozumil sem, že ste to
mé psaní ujali, jako bych nějaků strannost držel: i mám za to, když právě nahléd-
nete v to mé psaní, že se toho v něm nenajde; než něco sem toho dotekl, jestli že
ste v té radě nebyli, což sobě on pan Jaroslav stěžuje, že za to mám, že ta jeho
řeč vás se nedotýče, a ještě jinač tomu nevím rozumiti. Ale v pravdě tímť sem úmyslem
toho vám nepsal, abych na vás vyzvěděl, k čemu se vy v tom znáte anebo odpíráte,
a ještě se na to neptám, ač mezi přátelím [sic] to bývá, ktožby v které věci chtěl
koho za přítele míti, že také před ním toho netají, k čemu jeho potřebuje. Nebo
mám v paměti, že jest mi praveno, Ze nékdy pan Ladslav z Sternberka Zádal vás,
bude-li jemu toho potřebí, abyšte s ním proti mně stáli, a potom že by někde měl
mluviti, proč jest to učinil. I slyšel sem, když ste to zvěděli, že ste sobě takovů věc
obtěžovali; a jestli Ze jest bylo tak, tehdy nebylo divné; než jáť bych nerad žád-
nému k nelibosti příčiny dal, a bez příčiny slušné a znamenitě zřetedlně dané nikda
sem od přítele neodstoupil, a té sem naděje ku pánu Bohu, že mne toho i na po-
tomní čas uchovati ráčí. Než jestliže jest mně se kdy co toho přihodilo od koho, to
buď božskému spravedlivému rozeznání poručeno, nebo lidem není snadné tajných
věcí znáti a rozsuzovati, ač i takové někdy na jevo a na zřetel přicházejí. Dán na
Blatné v pondělí po svatém Petru z uokov zpro&téní léta oc.
