Dopisy z roku 1520. 189
psal i tyto noviny. A poněvadž jsú spolu s panem Hendrychem, bez pochybení že
jeden druhému to oznámí. Také jestliže nevědí, co sem vám prvé z Žitavy psal, rád
bych, abyšte při tom jim to také ráčili oznámiti, a zvláštně která jsú v Uhřích bi-
skupství na tento čas prázdná, leč by je JMKská těchto dní rozdati ráčil, ač snad tohoto
času neslušelo by tím pospiechati, dokudž JMt lépe opatřen nebude sc a JMti dvuor.
Kterýchž jste mi ráčili koní puojčiti, proto sem jich vám ještě zase neposlal,
aby se po jízdě povystáli, a také že bych jim chtěl polehčiti; nebo chci po této ne-
děli příští některý den na Ploskovice po vína nová poslati, i chtěl bych při tom
poslati vaše koně, a to, což oni nésti by měli, aby se to až na Ploskovice na voze
vezlo, aby potom tím snáze odtud k vám na Krumlov dojíti mohli a to donésti.
A toto mi se ještě zdálo krátce napsati, což se pana Jana z Pernšteina dotýče, že
tento nynější pan hajtman Moravský, podle zdání mého, bez zvláštnie [sic] svého
dobrého s těžkem jemu neb jinému snadně svuoj úřad pustí.
Urozenómu pśnu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu prieteli mému milému.
252.
Petrovi z Rožmberka v příčině obeslání od Pražan i měst Petra Sudy z Renec a jeho ochrany
od stavů vyšších oc.
Na Szcovć 1520, 19. listopadu. Orig. v arch. Třeboň. č. 3761.
Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli,
toho bych vám věrně přál. Raéte védéti, Ze jest mi psáno z Čech i také zvláštně
od pana kancléře, kterak by pan Suda*) byl obeslán od Pražan a jiných měst, a že
on pan kancléř **) táhne jeho retovat, také mne napomínaje, co by mně v tom náležalo
učiniti, i o muoj příjezd píše mi do toho království sc. A tak z toho rozumiem, že
se v tom království Českém veliký neřád od měst netoliko v tom, ale i v jiném
začíná, a že oni města málo se na tuto ránu boží i na našeho pána svého JMKskú
a na řád a právo vohledají; ač prvé kto z nich co lotrovsky udělal, žádal býti
při právu zachován, ješto tak sme činili; ale když zase oni měli též učiniti, málo
se to v skutku shledávalo. Neb to bývá, ktož sobě málo poctivost váží, že také jiné
věci zlehčuje; a kdybych měl mnoho o jich cti psáti a zvláště některých z nich,
snad bych se nepotřebně zaneprázdnil, poněvadž jest věc vuobec vědomá, že ktož
čeho nemá, že ztratiti nemuože, než ktož by chtěl prvniech svých skutkuov zlých
litovati, nemél by jich novými zlými účinky obnovovati.
I muoj milý pane a příteli! Poněvadž sem úřad svuoj bez mé v Čechách
přítomnosti panu Hynkovi Bořitovi z Martinic a na Smečně, kterýž jest také jedním
soudcem zemským, poručil, mám za to, že beze mne na tento čas tolikéž by mohl,
což úřadu mému náleží, dosti učiniti; jako bych tam byl, a že v tom nic se mnü
*) Petr Suda z Řenec, viz Palackého Dějiny V. 2. str. 375. **) Ladislav z Šternberka.
