166 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535.
a co vyzná, aneb na koho, oznam mi, prvé nežli by jeho dal utratiti; jakož Janovi
Strádalovi porucilü sem šíře v tom muoj úmysl oznámiti. — Toto také věz, že sem
zpraven, že by v Praze vína dosti laciná byla: i budeš-li moci k tomu slušně přijíti,
kup tři neb IV sudy vína, a když koupíš, najdeš peníze na to u Trčky písaře. —
A poručilé sem také Strádalovi oznámiti, aby mi dva formany zjednal, aby byli na
hotově brzy po sv. Bartoloměji, apoštolu božím, jakozt to všecko Strádal šieře
oznámí, a opatř jeho obrokem, které koně a vozníky s sebou má. Datum ut supra.
Urozenému vladyce Janovi z Mlékovic, úředníku mému na hradě Pražském.
219.
Paní Anně Brlohové z Lomu v příčině zaplacení jí dluhu královského.
Na Velharticích 1520, 9. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag.
Paní Anno milá! Jakož si mi psala, což se tyého dluhu od krále JMti po-
vinného dotýče: i věz, že sem tu naději měl, žeť jest již dáno, poněvadž se jiným
dávalo; než poněvadžs mi psala, žeť ještě dáno není, chci o to naschvál psáti a po-
slati ku pánu Hradeckému, neb odtud z toho kraje Bechyňského bylo jest uloženo
od pánuov řediteluov, žeť jest dáno býti mělo. A k tomu se rád pritiním, atby se
tim neprodlévalo. A toto také véz, Ze o svaté panně Markétě minulé opět jest se
znova dávalo v Praze na dluhy královské, ježto také tobě mělo odtud dáno býti.
I chci o to také do Prahy psáti, abych zvédél, co jest toho, à neni-lit déno, atby
také dáno bylo podle toho pořadu, kterak se jiným dává. Dán na Velharticích ve
čtvrtek před hodem sv. Vavřince léta oc. XX“.
Urozené vladyce paní Anně Brlohové z Lomu, přietelkyni milé.
220. i
Adamovi z Hradce, aby vdově Brlohové dluh královský zaplacen byl; že poslové od Táborských
a od Normberských k němu vypravení byli zabiti.
Na Velharticích 1520, 9. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag.
Službu svú vzkazuji, urozeny pane, pane synu muoj mily! Byšte se dobře
měli a zdrávi byli i s manżelki vasi a dceri mó milń i s nasim mladým přietelem,
teho bych vám věrně přál. Muoj milý pane synu! Psala jest mi pani Brlohovś,
někdy Jiříka Brloha manželka, chudá vdova, ješto téměř s dětmi svými nic jiného
nemá nežli ten dluh u krále JMti, ježto z vašeho kraje mělo by jí na to z berně
dáno býti, tak jakž mi oznámeno LXXXIII ff gr. českých a LVIU/; gr. českého.
I prosím vás, Ze pro její chudobu a pro mú přímluvu, poněvadž se jiným ve všech
krajích na takové dluhy dává, a některým již podruhé na hradě Pražském dáváno
bylo, že jí také to již z toho kraje Bechyňského, co se jí dáti má, dáte. A za to
