Dopisy z roku 1474. 145
680.
Hejtman Hlubocký Jindřichovi z Rosenberka: o lidi probošta Drkolenského.
Na Hluboké. 1474, 12. Jul. Orig. č. 2788 k.
Službu svi vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! Jakož píše VMt o ty
lidi kněze probošta Drkolenského, žeby králová JMt v té věci ráčila rozkázati, aby
ti lidé na rukojmie dáni byli,*) a dotýkajíce, žeby taková vuole proti VMti ode mne
sě okazovala, že přes takové rozkázánie KMti jich propustiti nechci sc: rač VMt
věděti, že já o žádném rozkázání KMti, paní mé milostivé, nic neviem, a to sem
VMti prve psal. A také předkuom vašim rád sem slúžil, a VMti také nerad bych
hnéval ale raději slüzil. A vdy mi to divno, že o ty lidi VMt stojí, ježto já viem,
komu příslušejí. Neb Zigmund Obrhomar, kterýžto jest slikem [sic] nad nimi, o kněze
probošta píše mi také. A tu věc dal sem znáti KMti. I račte věděti, poněvadž o ně
nepřietelé píší a oni sě šacovali, že já jich bez šacuňku propustiti nemohu, nébrž
chci se k knězi proboštovi vdy mieti jakožto k nepřátelóm. VMti věřím, že o ně
viece státi nebudete. A pro VMt naloženo jest s nimi milostivě, že méně mají dáti,
neZ jsü sé Sacovali. Ex Hluboka, f. III. ante s. Margarethae vigiliam anno oc. LXXIIIT'.
Ondfej z Mladéjovie, havptman na Hluboké.
Urozenému pánu, panu Jindfichovi z Rozmberka a na Krumlové, pánu na mé laskavému.
681.
Řehoř Klaric Jindřichovi z Rosenberka: nářek na Zdeňka ze Šternberka.
Ve Třeboni. 1474, 14. Jul. Orig. č. 2802.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Posielám VMti list odpověď od pána
z Hradce. Otevřel sem jej, abych se věděl v té věci zpraviti. Jakož píše abyšte rá-
čili spěšně po zlaté poslati; potom se naději, že někam otjede, neb sem o tom prvé
slyšel. A VMt psala mně, abych sám do Hradce dojel. Raëte védéti, Ze mé jézdénie
nenie bezpečné, neb mi pan Zdeněk na hrdlo odpověděl. A nemohu se pro nic pro
jiné domysliti, bych jemu co učinil, než to, že mne lidé tázávali o ten rybník, kterýž
žádá dčlati, co v tom VMti náleží vaším chudým lidem. A já sem tu věc lidem
pravil z potřeby VMti i vašich chudých lidí, a to počestně beze všech neslušných
přímienek, jakož sem tiem VMti povinen. I snad se JMti vidí, že sem o tom šíře
pověděl, než jesti prvé o tom slyšal. Druhé že sem s jeho úředníkem mluvil, páně
Jarohněvovým rozkázáním, také o VMti potřebu, beze všech také zálomkuov, než
puotud puokudž potřeba VMti káže. I snad by pan Zdeněk neráčil, by mělo o VMti
potřeby pilné mluveno býti, a ráčí snad mnůú i jinć uhroziti, aby o VMti potreby
*) Cf. A. È. V. 854 à. 67.
