114 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526.
pane purkrabie, že mi raditi k tomu budete, ať bych škody svými chudými lidmi
nevzal. Věřím já pánu svému JMti, kdyby mě co zašlo, žeby o mně i o mé chudé
lidi JMt stál. A já se k JMti znám poslúžiti i učiniti, jako páně zemané kteří, seč
bych mohl býti. A žádám za odpověď listem vaším po tomto poslu. Ex Vídov, feria
III. post festum Zigismundi anno dni oc. LXXIIT. Jan ToZice z Vídova.
Uroz. panu Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému milému dán.
617.
Mikuláš z Petrovic purkrabí Krumlovskému: o holdy.
V Třeboni. 1473, 30. Mai. Orig. č. 2722.
Sluzbu вуй vzkazuji, urozeny pfieteli a stryte mily! Jakož mi píšeš, abych se
zeptal, byli-li sú ti lidé v holdu v tomto stání: i věz, milý strýče, že sú byli v holdu.
Než páně Mti rozkázáním a páně Jarohněvovým já sem se jim holdovati nedal, než
vystriehal sem je, a oni sú se pravým nedbalstvim zmrhali. A také, jakož píšeš,
atbych dal věděti, jestli Huovno na té včci, či nenie. I včz, že on nenie na té věci,
než ňajaký pacholček jiný jest na ní. I prosimt tebe, přičiň se k tomu, ať jest jí
odpuštěno tu býti. A také, jakožť sem prve psal vo Hojovce, služebníka páně Stráž-
ského, že jest v holdu byl posledniem v tom stání: i dajte mi to védéti, má-li se
jim škoda učiniti; neb jemu muožem dobytka drahně vzéti. Poněvadž jest on počátek
učinil, již vina naše nebude. I bude-li se vám zdáti, pošlete mi sem čtyři neb pět
karníkuov. A to mi dajte bez meškánie věděti po tomto poslu; neb má-li on páně
lidem škoditi a my jemu nic, velmi se těžké tomu dívati. A ještě jen posměchy sobě
z toho činie. A také, jakož žádáš, abych posla poslal do Budějovic, jestli tu pan
Jarohněv ještě či nenie; i tak mě ten posel zpravil, že se jest potkal s jeho koňmi,
ani je vedú do Krumlova, a on že tu leží. Datum Třeboň, dominico post Ascensionem
domini anno oc. LXXIII. Mikuláš z Petrovic oc.
Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a strýci
mému milému.
618.
Táborští Janovi Babovi a Janovi z Libochovan: o propuštění služebníka jejich.
V Táboře. 1473, 16. Jun. Orig. č. 2725.
Služba naše, přietelé a súsedé milí! Jakož jsme k vám byli vyslali Jana, slu-
žebníka našeho, o Charváta, též služebníka našeho, kteréhož jste jali a u vězení
držíte, žádajíce, aby propuštěn byl; odeslali jste nám zase po něm, že se vám toho
učiniti nezdá bez rozkázanie pána vašeho. I žádámeť toho na vás, aby jeho tak
ukrutné nevézili, ani na něho kterakým ukrutenstvím sahali, poněvadž s nižádnů
