Dopisy z roku 1472. 97
VMt védéti, že dva vozy formanská, a v každém voze IIII vozníky nevelmi dobré,
a na jednom voze III pytle Zita a pytel fiepy a II postavy sukna bílého, a na
druhém pět žokuov chmele. A z toho Zibřid prodal jest postav sukna, vuoz a VII
vozníkuov, a VMti sem vzal jeden voznik a vuoz, tent jest na zámku; a chmel
vSecken, i postav jeden sukna, toť ještě leZí pohromadé. A takét sem VMti o to
psal, kterak jest ke mně Zibrid přijel a tuze mne z toho napomínaje, a já sem
jemu toho vydati nechtěl. I vznesl sem to na VMt. Ex Helfenburk, sabbato ante
Nativitatem b. Mariae virg. glor. annorum LXXII.
Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, komorníku najvyššímu království Če-
ského, pánu mému milostivému.
578.
Týž purkrabí Krumlovskému: o směně vězňův.
Na Helfenburce. 1472, 7. Sept. Orig. č. 2667.
SluZbu svü vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakoż se jest smóna stala tebü
o vězně s Roubíkem, a v té směně jest také vypraven Jilek, syn rychtářuov z Ba-
vorova, kterýž jest vězněm Divišovi na Libějovice a tam zavázán: i věz, milý přieteli,
žeť sem jej několikrát k Roubíkovi posielal, aby jej od Diviše prázna učinil, a Roubík
se k tomu nemá, a Diviš jeho propustiti nechce. I milý přieteli, prosím tebe, přičiň
se k tomu a piš o to Roubíkovi přísně, poněvadž se jest směna stala i o Jilka, ať
jeho prázna učiní také od Diviše. Dále to v paměti máš, očť jest mezi vámi ruo-
znice byla. A také věz, kdyžť sem Jindřicha propouštěl, žeť sem jeho takovým ,oby-
čejem propustil: jestliže naši všickni, o kteréž se jest směna stala, propuštěni budú,
tehdyť já tě propouštím, pakli který propuštěn nebude, aby mi se stavěl zase v moc
mú, když dám týden napřed věděti. I zdâ-lit se, žebych jeho obeslal, to mi daj
věděti. Ex Helfenburk, feria II. ante Nativitatem Mariae annorum oc. LXXII.
Jan z Vlksie, purkrabé na Helfenburce.
Urozenému pano&i Kuntrátovi z Petrovic, purkrabi Krumlovskému, pYieteli milému.
519.
Jindřich ze Hradce Janovi z Rosenberka: o narovnání škod.
V Jindřichově Hradci. [1472], 8. Sept, Orig. è 2668.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož sme mezi sebů ná-
mluvu učinili, což se těch škod dotýče, abychom služebníky své vydali: i milý pane,
položte toho den, když se vám koli zdá, aťby ty věci mezi námi skonány byly, nebo
takto čím se dále dlí, v$ef jest huof a k nepaměti další pricházie. I když se vám
