562 E. XII. Výpisy z českých listin c. k. veřejné knihovny Pražské.
tresktati, tak jako jiného člověka dědičného svého. Jestliže by pak týž Petr, dědici
a budúcí jeho chtěli ten dvuor prodati, toho budú jmieti vuoli a právo, — však
s touto výmienkou, aby najprve vznesli na převořiši a konvent, chtély-li by se [sic] zase
odküpiti. — Také Petr svrchupsaný, dědicové a budúcí jeho od svrchupsaného dvoru
nic odprodávati nemají po kusích bez vuole konventu. Pakliby co chtěli vydati
u vinice, chmelnice neb v louky pod úrok, aby to bylo s povolením převořiše a kon-
ventu. A ti úrokové aby odcizováni nebyli od toho dvoru proto, aby převořiše
a konvent mohly své úroky aneb platy a panstvie nalézati a postíhati na všem na
tom oc. Item co se pak pastvy dotýče, dobytek veliký vuoli aby měl sám sobě, však
bez škody všech soused jiných, než dobytek drobný všecek ten aby s jinými a vedle
jiných soused do stáda honil a s sousedským dobytkem pásl. — Pečeti kromě vy-
davatelkyně a konventské uroz. vladyk p. Bartoloměje z Strochovic, p. Václava Trčky
z Vítenče a p. Prokopa z Vostrovačic. — L. od nar. s. b. 1523, v středu před
sv. Antonínem.
235.
Kl. sv. Anny v Starém M. Pražském. — B. m. 1523, 30. května. — Č. 246.
Já Jan Kozel z Pokštejna, měštěnín pražský, jistec a první dlužník dluhu
dolepsaného, a my Václav Rozvoda, Václav Duha z Šťastrova a Jan svíčník, měšťané
téhož města Prażs., rukojmie jeho s ním a zań, vyznáváme, — že jsme dlużni slo-
vutným Jakubovi Královi uzdáři a Václavovi Fresorovi ostružníkovi, měšťanuom nade-
psaného města Pražského, úředníkóm kostela sv. Linharta, i vší osadě — pravého
a spravedlivého dluhu 50 kop gr. čes. dob. stříb. rázu pražs., z kteréžto jistiny —
máme úročiti — úroka ročního pět kop gr. čes. — Ležení v Praze. — L. ot nar.
s. b. 1523, tu sobotu po sv. Urbanu pap.
236.
Kl. Zbraslavský. — B. m. 1523, 4. října. — Č. 247.
My kněz Jan opat, kněz Dominik převor, kněz Martin podpřevoří, kněz Štěpán
kuštoš, knéz Valentin cantor, kněz Jakub klíčník i všecken konvent klášt. Zbraslav-
ského vyznáváme oc, Ze — dali jsme a vysadili dobrovolně mlýn náš řečený na vodě
Mže ležící v Dolejších Černešicích opatrnému Vitákovi mlynáři a manželce jeho i jich
dědicuom — ke jmění, držení a k dědičnému požívání — pod právo však purkrechtní
a plat takovýto, že tajž Viták s manželkú svú i jich dědicové a budúcí mají —
z téhož mlýna platiti nám — platu i úroka ročního a věčného k tomu klášteru kopu
misenskû. — Vice dále svobodíme témuž Vitákovi, manželce jeho, i dědicům a bu-
dúcím tajž luh, kderajž sousedé drží; má v něm pásti a jeho užívati, jakož jiní sousedé
užívají, ale též pod plat. A z toho má platu dávati při úroce každého puol léta bílý
