552 E. XII. Výpisy z českých listin c. k. veřejné knihovny Pražské.
svrchupsaný Šebek i jeho děti i budúcí — z svrchupsaného městiště a z puol lánu,
z luk a z chmelnic — dluzni jsû platiti mně — i náměstkóm mým, budúcím farářóm,
na budúcí časy kopu gr. a čtyři gr. dobr. střiebr. peněz rázu pražsk., ale to roz-
dielně na každé léto, na sv. Jiří puol kopy a dva groše, na sv. Havla tolikéž puol
kopy a dva groše. — Také svrchu jmenovaný Šebek i jeho budúcí — budú dávati
čest vánoční mně knězi Janovi i budúcím farářóm dvé kur a za groš chleba bielého,
a také desátek budú mieti dávati vedle vobecných jinych souseduov. A také kdyzby
byla králova berně v zemi této volána, tu mají vedle souseduov dáti a výše nic.
Nad to toto vymiehuji a vymlüvám, że by ani Sebek ani jeho budücí náméstkové
toho svrchupsaného dédictvie neprodávali ani zastavovali Zádnym vladykám, ani mé-
šťanóm všelikých měst bez mého i budücích faráfuov povolenie. — Peéet Petríkova
fećeneho Dymek, tedyż purkrabie na Ródnici. — L. od naroz. b. 1440, ten den sv.
Martina. Kdeż i my kněz probošt svrchudotčený pečeť probostvie svého k tomuto
potvrzení a listu — jsme pfitiskli. — L. od naroz. s. b. 1516, v úterý v octávu
Buožieho těla.
223;
Kl. Chotěšovský. — B. m. 1516, 15. června. — Ć. 234.
My kněz Clemens, z b. smil. probošt, Anna převora i vešken konvent klášt.
Chotěšovskýho, — jistci a praví dlužníci dluhu v dolepsaného, a my Jindřich Olbram
z Dolejší Kamenice, Petr Cehnice z Riečan a v Prestavlcích, Jan Bouchval z Hrádku
a ve Lštčnie, rukojmie jich s nimi a za nč, vyznáváme, — že jsme dlużni uroz.
vladyce Hendrichovi Loskýmu z Rabštejna a paní Markretě z Prostiboře, manželce
jeho, i tomu každému, ktož by tento list mčl s jich dobrú vuolí, pravého a spravedl.
dluhu tři sta kop gr. na míšensko čtúce; v kteréžto summě svrchupsany postópili
jsme jim — plat peněžité na lidech našich v Tlučně, ten plat peněžité [sic] aby sobě
vybierali a — drželi věřiteli naši syrchu jmenovaní, dokudž bychom jim jich summy
svrchupsany zase nedali; než panstvie a jiné poplatky, kteréž nám platiti mají, to
sobě všecky vymlúváme. Toto jest taky znamenitě vymluveno, aby věřitelové naši
svrchu dočení [sic] žádný vuoli neměli nás napomínati z té summy svrchupsany, neż
my vuoli máme — jim — summu jich zase dáti, — a oni mají svû summu od nés
i s úrokem polúletním vzieti a list nám náš zase vrátiti a platu peněžitého nám
zase postúpiti beze vší výmluvy a dalších odtazkův i prodlévání všelikterakého. —
L. od naroz s. b. 1516, na den sv. Víta, dědice našeho českýho.
224.
Kl. Doksanskf. — B. m. 1517, 20. ledna. — C. 235.
Já Václav Nydroch z Geblic, měštěnín v Litoměřicích, známo činiem: jakož
jsem měl a držal i užíval mlýniště Hanutické ku pravému dědictví s dědinami a jiným
