510 E. XII. Výpisy z českých listin c. k. veřejné knihovny Pražské.
tiemto listem vyznáváme, Ze jsü oni nám o té věci nižádným obyčejem, kterakž by
to koli vymyšleno býti mohlo, nikdy nic nepsali ani nevzkázali. — Dán v Bělehradě
v pondělí den sv. Petra v okovách, království našich uherského prvního a českého
dvadcátého léta.
154.
KI. Chotésovskÿ. — B. m. 1491, 18. října. — È. 162.
My purgmistr a rada i všecka obec městečka Dobřan známo Ginime oc: jakoż
jsme byli zastavili ves Timakov příslušející k kaplanstvi naSému kostela sv. Vita
v Dobřanech; protož my svrchupsaní purgmistr a rada i všecka obec městečka svrchu-
psaného prosili jsme ctihod. kněze Tristrama, probošta nynějšicho, pána nasého mi-
lostivého, aby ráčil to kaplanstvie juž psané vyplatiti pro rozmnoženie chvály božie
a tudież ke cti à k chvále sv. Víta i duostojné panny Marie. I srozuměli sme tomu,
že častopsaný kněz, kněz Tristram proboët, jsa hnut léskû a milosrdenstvim božím
a tváří milostivú ráčil jest to učiniti, a to kaplanstvie vyplativ nám je propustil v túž
moc a v též miesto, jakož bylo od starodávna držáno a spravováno ctihodnými oso-
bami oběma stranami knězem i řěditelem toho božieho domu. A my častopsaní purg-
mistr a rada i vSécka obec městečka Dobřan, nynějšíe i budücé, slíbili jsme a mocí
listu tohoto slibujem ctihod. knězi, knězi Tristramovi, proboštu kláštera Chotěšovského,
i budúcím proboštóm i tomu všému konventu, pánóm našim milostivým, viece neza-
stavovati toho zbožie od toho kaplanstvie ani najmenšie věci od toho kaplanstvie,
a to věrně, pravě a křesťansky zdržeti. — Pečeti kromě městské Dobřanské uroz.
pána, p. Dobrohosta z Romšperka a seděním na Týně Horšovském, uroz. panoší Jana
Cehnice z Říčan, Jana z Daupova, Viléma z Chříňova a na Skočcích. — Léta 1491,
ten ûterÿ na den sv. Lukäsé.
155.
Kl. Chotěšovský. — B. m. 1491, 31. října. — Č. 163.
My purgmistr a rada města Nového Plzně vyznáváme 9c, — že nám dobře
u paměti jest, a k tomu hledajiece těch věcí v registrách svých našli jsme zapsáno, že,
když sě psalo léta buoZieho tisícého čtyřstého šestdesátého osmého, táhli jsme s ji-
nými a podle jiných dobrých lidí k Štěňovicóm, a odtud ihned téhož léta táhli jsme
a dobývali jsme Chotěšovského kláštera s jinými dobrými lidmi. A to jest u pravdě
tak, což tuto vyznáváme, a jinak nic, i ústně bychom totéž chtěli časem a miestem
seznati, ač bylo-li by kdy toho potřebie. — Léta b. 1491, ten pondělí před hodem
Vščch svatých.
