Zápisy z r. 1487. 459
potom mezi nimi ruoznice nebyla, aby plavci povinni byli to clo dávati z jednoho
plavu anebo ploutvy, ale ne z každého voru, a jináč aby jich Pardubský neobtěžoval
buďto v přistavenie u břehuov neb jiných věcí při jich právu. Actum feria III. ut
supra ante Viti, LXXXVII', presentibus ut supra.
R. IL a. list F. 8. b.
503.
Mezi Lukšem měšťanem Staroměstským a Václavem Selikem spolu s manželkou jeho Kateřinou.
1487, 20. září.
V té při a ruoznici, kteráž jest mezi Lukšem od Červeného Jelena z Železné
ulice s jedné, a Václavem Selikem a Katheřinů manželkú jeho z Podskalé s strany
druhé. Tu kdež jest Lukeš jej Václava Selika a manželku jeho Katheřinu svěřením
vinil, a na to svědomie vedl, kteréžto svědomie tak svědčí: Což se luk dotýče, že
jest paní Katheřina řekla, že lúky všecky mají při paní Marthě Lukšové zuostati,
a v tom že jí věrně a právě učiniti chce. A ona Katheřina proti tomu svědomie nic
jest neodpierala, než on Václav Selik pravil jest, že jest manželka jeho jej bez jeho
vuole v niveč zavazovati nemohla. Tu král JMt se pány raddami svými ráčil jest
žaloby i odpory i svědomie pilně vážiti: Poněvadž jie Katheřině tak dobřě dobrá
vuole svědčí jako manželu jejiemu, a svědomie jest nic neodpierala, že s těmi lúkami
chce věrně a právě učiniti, kteréž tak svědčí: že ona tomu svěření a podvolení má
dosti učiniti; než což se manžela jejieho dotýče, toho jest nemohla bez jeho vuole
na jeho diele v ničemž zavaditi. I z té príčiny král JMt ráčí kázati ty lúky ohle-
dati a na ty užitky se vyptati, co by jich každý rok přijíti mohlo, a polovice těch
uZitkuov, kteráZ by pfisla na Kathefinu Selikovü, ta aby od nie Katheřiny dána
byla Lukšovi svrchupsanému ve dvů nedělí po ohledání a vyptání těch věcí. Actum
feria V. in vigilia Mathei apostoli et ewangeliste, presentibus Johanne de Janowicz,
Johanne de Sselnberg cancellario, Henrico de Plawno, Zdenkone de Sswamberk, Al-
berto Ogierz etc. Alberto Leskowecz succamerario, Bohuslao procuratore, Wenceslao
Wilczkone, Henrico Skaleczky etc.
R. IL a. list F. 9. a.
504.
Mezi Kryštofem Lantwunstem a Jindřichem z Plavna. 1487, 20. září.
V té při a ruoznici, kteráž jest mezi Kryštofem Lantwunstem s jedné, a panem
Henrichem z Plavna s strany druhé. Tu kdež jest Lantwunst vinil pana z Plavna, že
by otec jeho za téhož pana z Plavna otce, pana Henrycha starého, slíbil k Feylča-
rovi, a že by skrze to otec jeho k velikým škodám přišel. Jakož pak jest listy oka-
zoval, kterýmiž jest pan z Plavna starý otce Lantwunstova prosil, aby zaň slíbil, že
má bez škody své z toho vypraven býti. I vedle toho pan z Plavna jest pravil, od-
